Bengálská kočka

Bezedná miska
Bengálská kočka - s dopravou zdarma BEZEDNAMISKA.CZ

Tato domácí šelma vznikla křížením bengálské divoké kočky a kočky domácí. Cílem bylo vytvoření plemene divokého vzhledu, avšak krotké povahy, aby mohla být kočka chována doma. Zadařilo se, a tak si dnes můžete pořídit malého bengálského tygříka domů. Je to ale o něco náročnější plemeno.

 

Základní parametry aneb kočka v číslech

Bengálské kočky jsou poměrně veliké. V kohoutku mají až 70 cm a váží mezi 3,5 až 7 kilogramy.

V průměru se dožívají mezi 12 – 16 lety. Upozorňujeme ale, že se jedná pouze o statistiku. Každá bytost, ať už lidská nebo zvířecí, se může dožít méně, ale i více, než se předpokládá.

Cena za kotě je různá. Pokud se jedná o papírové kotě z chovné stanice, což by skutečně mělo, cena se může pohybovat od 5 000, ale většinou kolem 10 000. Je ale třeba počítat s dalšími náklady, jako je dostatek hraček, ideálně tzv. kočičí strom na šplhání a kvalitní masová strava.

(Nikdy nekupujte zvíře bez průkazu, obzvláště bengálskou kočku! Ta bývá dovážena z daleka, kde jsou přítomny jiné nemoci a infekce. Registrované chovné stanice tyto kočky nejprve otestují a naočkují, než je nabídnou zájemcům.)


Historie aneb křížením k dokonalosti

Předci bengálských koček pochází z Asie. 

Bengálská kočka je jednou z tzv. divokých hybridních koček. Ty vznikají pářením divokých koček (volně žijících) s těmi domestikovanými. První zmínky o takovém křížení pochází už z konce 19. století. Moderní historie hybridních koček se ale píše až od 60. let minulého století.

Oficiálně bylo plemeno bengálské kočky, jak ji známe dnes, uznáno až roku 1998, v USA.


Povaha aneb domácí šelma

Bengálská kočka je velice dominantní. Umí si zřídit autoritu jak u lidí, tak u jiných zvířat.

Svou dominanci dává kočka tohoto plemene najevo v podstatě neustále. Když má hlad a její miska je prázdná, bude se u váš dožadovat okamžitého doplnění. Když se jí zachce spát, bude jí jedno, že se s ní chcete přivítat, a naopak když si bude chtít hrát, nebude jí zajímat, že vám se zrovna nechce.

Je tedy třeba si od začátku – od kotěte, vyjasnit, že nejen ona šéfuje domácnosti. Také je ale nutno počítat s tím, že se zkrátka kočka ozve, když se jí něco nebude líbit.

Zároveň je dost teritoriální. Tedy pokud chce člověk chovat spolu s ní i jinou kočku nebo psa, měl by je ideálně pořídit současně. Zároveň může její instinkt pro vyznačování území znamenat, že bude po bytě značkovat. Horší je to u kocourů. Proto je vhodné, po konzultaci s veterinářem, nechat kočku za v času vykastrovat.

Jinak je ale velice přátelská a důvěřivá. Miluje svou rodinu a ráda se ke všem tulí. Vyžaduje tedy mnoho fyzického kontaktu a nebude šťastná, pokud ji majitel nechá přes víkend samotnou.

Je ideální do rodiny s dětmi. Jednak má děti ráda a navíc, stejně jako děti, i ona si potřebuje mít s kým hrát.

Je velice zvídavá a ráda objevuje, jak nová prostředí, tak například i nové předměty v domácnosti. Proto neodmítne například procházku (s postrojem).

Bengálské kočky jsou velmi inteligentní a rády se učí. Majitel je tedy schopný je naučit základním povelům jako u psů, tedy přivolání, sednout a lehnout si nebo cokoliv jiného, co si majitel vymyslí a jeho kočka schválí.

Jsou také ale velice „upovídané“ a aktivní, čili pokud člověk touží po „gaučové“, klidné a tiché kočce, toto není plemeno pro něj.


Každodenní život aneb zažít nudu, to vadí

Takzvané bengálky se začnou snadno nudit. Je tedy třeba jim poskytnout dostatek podnětů, které je přes den zabaví. Hračky, škrabadlo a něco, na co může kočka šplhat, jsou základ. Ideální pro takové plemeno jsou i hračky interaktivní a různé kočičí hlavolamy. Nic se ale nevyrovná hře s člověkem, který jí může poskytnout proměnlivou a pestřejší zábavu.

Díky jejich inteligenci jim nestačí si pouze obyčejně hrát. Potřebují zaměstnávat a cvičit svou mysl. S bengálskou kočkou by měl tedy majitel trénovat povely a vymýšlet různé hlavolamy a hry, které jsou potřeba logicky řešit.

Její zvídavost v kombinaci s chytrostí mohou být nepraktické, co se týče vytahování věcí ze skříněk, polic nebo šuplíků. Nedělá to samozřejmě každá kočka, ale je tu velká šance. Pokud nepomůže rozumná domluva, přichází v úvahu dětské pojistky či jiná zabezpečení.

Kočky tohoto plemene jsou ale velice přizpůsobivé, co se týče režimu a prostředí. Vzhledem k jejich zvědavosti a zálibě v pobytu venku, jsou většinou rády, když je majitelé vezmou na procházku na vodítku nebo na návštěvu do jiného prostředí. Samozřejmě je ale třeba je zvykat už odmalička. Každý je přeci jen překvapen a nesvůj, kdy objeví něco nového v půli své existence.

Bengálská kočka miluje vodu, ale především ráda šplhá. Ideální je pro ni tedy volný „výběh“ v podobě zahrady, uzpůsobeného balkonu nebo alespoň větších, vyšších prolézaček v domácnosti. Většina majitelů bengálské kočky nakonec skončí u tzv. kočičího stromu. Představte si škrabadlo, akorát v královském provedení, tak nějak to může vypadat. Může se ale jednat i o skutečné dřevo, s holými větvemi do výšky stropu. Pokud na něco takového máte prostor a peníze, bengálská kočka tím rozhodně nepohrdne. 

Důležitá je i kvalitní strava. Bengálská kočka je sice domestikovaná, ale stále kočičí šelma. Každému jedinci vyhovuje a chutná něco jiného, nikdy ale není na škodu sáhnout po krmivu s tím nejvyšším obsahem masa.

Někdo své domácí mazlíčky krmí syrovým masem. Může to asi být prospěšné (pokud je kvalitní), ale vždy se raději nejprve poraďte s veterinářem. Syrové maso vzbuzuje u zvířat jejich zabudované lovecké instinkty, které u domestikovaných zvířat nejsou zcela žádoucí.

 

Pokud zní bengálská kočka jako náročné plemeno, asi to tak zní správně. Je to ale kočka milující, tulivá, chytrá a hravá. A navíc ji člověk může vzít s sebou na výlet nebo na návštěvu a sdílet s ní své zážitky. Každé plemeno má svá pro i proti. Je jen na vás, jaký názor si utvoříte Vy.