Bílá barva u zvířat

Bezedná miska
 Bílá barva u zvířat

Bílé zbarvení je u zvířat poměrně vzácné. Je tomu tak z čistě praktických důvodů, bílá barva je v přírodě prostě zbytečně nápadná. Výjimku samozřejmě tvoří trvale zaledněné oblasti, u jejichž obyvatel se bílé zbarvení vyvinulo a udržuje dlouhodobě, protože v zasněžené krajině naopak takto zbarvená zvířata dobře splynou s okolím. Pro ostatní geografické oblasti se jedná spíše o vzácnost. Ani v zimním období toto zbarvení totiž volně žijící zvířata příliš nevyužijí, protože například v našich podmínkách je pro zvíře výhodnější zbarvení hnědé, imitující spíše barvu kůry stromů a uschlé vegetace, protože holé pláně pokryté pouze sněhem tvoří u nás malé procento plochy i v těch časech, kdy se nám poštěstí a zima je skutečně štědrá na sněhové srážky. Bílé zbarvení je výrazné a představuje tedy evoluční nevýhodu zejména pro ta zvířata, která se mohou stát kořistí druhých.

Poruchy pigmentace

Pigmenty jsou barevné substance zodpovědné za konečné zbarvení srsti a kůže. Porucha jejich vzniku či ukládání vyústí ve změny barevnosti zvířete. U zvířat se nejčastěji setkáváme s následujícími formami:

ALBINISMUS

Jedná se o vrozenou genetickou poruchu, při které tělo není schopno produkovat melanin. Zvířata jsou kompletně bílá a mají červené nebo růžové oči (kvůli viditelným cévám).

LEUCISMUS

Částečná nebo úplná ztráta pigmentu (všech typů, nejen melaninu). Na rozdíl od albínů mají tito jedinci normální barvu očí a často zachované tmavé skvrny v srsti.

VITILIGO

Získané autoimunitní onemocnění, při kterém dochází k destrukci melanocytů (buněk produkujících pigment), což vede ke vzniku bílých skvrn na kůži a srsti. U psů a koček se často projevuje postupným šedivěním nebo vznikem skvrn.

Šlechtění k bílé barvě a jeho důsledky

V chovech domácích zvířat je situace samozřejmě poněkud odlišná. Protože zvíře nežije již ve svém přirozeném prostředí, není pro něj bílé zbarvení život ohrožující. Pro svou neobvyklost bývá pro mnoho lidí poměrně atraktivní a postupně se z něj v chovatelství stala barva žádoucí. Bílá barva srsti vznikla původně náhodnou genovou mutací, v jejímž důsledku postrádají chlupy pigment. Postupným šlechtěním, tedy cíleným spojováním vhodných jedinců a naopak selekcí zvířat s nevhodnou barvou se zrodila plemena, kde je tato barva jednou z možných variant (perská kočka, turecká angora), nebo dokonce u některých plemen je pouze toto zbarvení jediné přípustné (například samojed nebo bílý švýcarský ovčák). 

Stejně jako v jiných případech cíleného šlechtění i v případě selekce za účelem vzniku čistě bíle zbarveného jedince může dojít ke vzniku nežádoucích efektů. Například u bílých koček s modrýma očima byla prokázána genetická spojitost s hluchotou. Poměr hluchých koček v modrooké populaci se dle různých studií odhaduje dokonce až na 65-85 %. Na vině je v obou případech dominantní gen W, který kóduje nejen bílé zbarvení srsti, ale také ovlivňuje vývoj sluchového ústrojí ve vnitřním uchu. 

Další nevýhody bílého zbarvení

Zvířata s nízkým množstvím pigmentu jsou také logicky náchylnější k poškození kůže slunečním zářením. Je proto vhodné u takových jedinců myslet na ochranu zejména v letních měsících. Místa krytá srstí jsou v relativním bezpečí, naopak například nosní houba, pokud je světlá, bude vyžadovat ochranu s pomocí krému s ochranným UV faktorem.

Máte dotaz?

Naše veterinářka je vám k dispozici.
Vstoupit do poradny