Obecně
Plemeno vlčáka je oficiálně nazýváno Československý vlčák. Vzniklo zkřížením německého ovčáka a karpatského vlka. Vyšlechtit nové plemeno byl původně nápad pohraniční stráže s cílem vytvořit národní plemeno. Pod vedením Ing. Karla Hartla tento vědecký experiment započal v roce 1955. Vědecké cíle se ale změnily v prostou touhu vytvořit nové plemeno.
Ideou bylo zachovat vzhled a fyzické zdraví vlka a zároveň upevnit povahové vlastnosti ovčáka (pracovitost, loveckost).
Vlčáci se dožívají v průměru 13 – 16 let. Feny váží minimálně 20kg (spíše více) a psi alespoň 26kg. V kohoutku měří fenky cca 60cm, psi cca 65cm.
Povaha
Vzhledem ke svému původu má Československý vlčák nepřekvapivě některé z vlčích vlastností. Je to například skvělý čich, vytrvalost, pevné zdraví a loajálnost ke svému pánovi. Ta může i nemusí být výhodou. Vlčáci totiž často trpí i na separační úzkost. Všemu se ale dá alespoň částečně předejít výchovou a výcvikem.
Vlčáci jsou velmi inteligentní a samostatní psi. Geneticky mají vepsanou touhu po smečce, ať už psí nebo té lidské. Na ni se dost fixují, a ačkoli to nejsou typicky nejmazlivější zvířata, jsou své rodině velmi oddaní.
Je zapotřebí jim věnovat spoustu pozornosti a času. Je to pes, který potřebuje „pracovat“. Rád poslouchá povely, hlídá zahradu či slouží policii. Zkrátka vyžaduje velkou míru pohybu a náplně dní.
Další silnou povahovou vlastností, opět nepřekvapivě, je lovecký pud. Ten může být problematický převážně při střetu s jinými (menšími) druhy zvířat. Také bývají často nedůvěřiví k cizím lidem (i když jeho páníčkům dané osoby cizí nejsou). I těmto vlastnostem jde ale předejít včasnou výchovou.
Každodenní život
Tento pastevecký druh čtyřnožce se často projevuje hlasitým vytím a potřebuje častý pohyb, ideálně ve volné přírodě. Pro chov ve městě a bytě je vyloženě nevhodnou volbou. To by bylo trápení pro něj a výsledně i pro vás.
I přes genetický dobré zdravotní předpoklady se ani vlčákům nějaké fyzické problémy nevyhnou. Občas se vyskytují problémy s růstem a vývinem kyčelních i loketních kloubů či dokonce celkový tzv. dwarfismus (trpaslictví). Tyto diagnostiky jsou sice pravděpodobné, ne ale více než jakékoli jiné problémy u jakýchkoli jiných psů. Navíc jsou tyto nemoci geneticky testovatelné, tudíž by se v kvalitním chovu neměly objevovat.
Co je ale silné plus, je vlčákova srst. Je odolná proti větru a nijak výrazně nezapáchá. Je v podstatě samočistící. V době línání by měla být ideálně kartáčována, stejně jako u všech nekrátkosrstých psů.
Bonusem u fen Československého vlčáka je jejich hárání pouze jednou do roka, na rozdíl od fen všech ostatních psů, hárajících jednou za půl roku.
Tito energičtí a pracovití psi jsou skvělou volbou pro domov se zahradou a lidi s dostatkem času na dlouhé procházky. Pokud se nepodcení trénink a výchova, většina zdánlivě negativních vlastností se u vlčáka ani nemusí projevit. A pokud chcete, aby byl Váš pes loajální a neoblizoval každého kolemjdoucího, vlčák je pro Vás to pravé.