PŮVOD A CHARAKTERISTIKA

Patří mezi hlodavce z čeledi činčilovití (Chinchillidae). Jsou známé 2 druhy, činčila krátkoocasá (Chinchilla brevicaudata) a činčila vlnatá (Chinchilla lanigera), z nichž v zajetí bývá chována výhradně druhá jmenovaná. Původním domovem činčil jsou semiaridní oblasti Jižní Ameriky (suché území s přechodným až polopouštním podnebím).

Činčily jsou zvířata se soumračnou aktivitou, preferují chov spíše ve skupinách. Jedná se o divoká, aktivní zvířata, na svého majitele však bývají poměrně hodně fixovaná. Proti případným agresorům se brání kousáním a rozstřikováním moči. 

Dospělí jedinci váží okolo 500 g a délka jejich těla je 25-35 cm. Dožívají se až 15 let, s tím, že pohlavní dospělosti dosahují již kolem 9 měsíců věku. Délka březosti je v průměru 111 dní, na jejím konci se rodí 1-6 mláďat o hmotnosti 30-50 g. Jejich odstav je možný mezi 6-8 týdny věku.

CHOV

Vyžadují prostorné chovné zařízení s možností písečné koupele. Kvůli své velmi husté srsti se totiž nemohou činčily koupat běžně ve vodě, zároveň jsou ale velmi čistotné a pravidelné koupele jsou pro ně nutností. Dopřát bychom jim měli koupel alespoň na 15-30 min každý den. Činčily preferují spíše nižší teploty (18-22°C) a nízkou vlhkost vzduchu. V opačném případě jim hrozí přehřátí a v krajní situaci až úhyn. 

Jsou to striktní býložravci vyžadující suché krmivo s dostatkem vlákniny. Mají také vysoké nároky na obsah vitamínu A a nenasycených mastných kyselin v krmivu. Produkují 2 typy trusu, první, který je bohatý na dusíkaté látky, zpětně přijímají, aby ho znovu zpracovali, a poté následuje druhý trus, který je na dusíkaté látky již chudší.

Činčily jsou extrémně náchylné ke stresu, což je nutné mít na paměti jak při domácí manipulaci, tak při návštěvě veterinární ordinace. I v souvislosti s běžným vyšetřením může dojít k tzv. paralytickému ileu, což je stav, kdy prakticky dojde k zástavě trávení. Tento stav je nutno rychle řešit podáváním speciálních léků, případně dokrmováním speciální směsí.
 

Nejčastější zdravotní problémy

KOŽNÍ ONEMOCNĚNÍ

Problémy s kůží nebo srstí se u činčil objevují poměrně často. Možná je souvislost s velmi vysokou hustotou jejich srsti. Významnou roli ve vzniku těchto onemocnění však hrají hlavně špatné zoohygienické podmínky, vysoká vlhkost prostředí či zhoršená kvalita srsti v důsledku špatné výživy.

Fur slip – činčily jsou schopné při stresu či nešetrné manipulaci uvolnit chomáče chlupů, postižená místa dorůstají dlouhou dobu

Fur ring – jedná se o stav, kdy dojde k zaškrcení penisu obtočením srsti, ten pak není možné zatáhnout zpět do předkožky, dochází k dráždění, otoku, někdy až neschopnosti se vymočit.

Barbering – k okusování srsti dochází buď od ostatních jedinců, nebo samotným zvířetem. Může se jednat o poruchu chování, ale také demonstraci onemocnění, například onemocnění zubů.

Mokvavé dermatititdy v okolí dutiny ústní – často v souvislosti se zvýšeným slinotokem v důsledku onemocnění dentice

Dermatofytózy – onemocnění kožními plísněmi je v chovech činčil poměrně časté. Projevuje se vznikem lysin s červeným okrajem vyskytujících se v okolí nosu, očí a uší, ale i jinde na těle.

ONEMOCNĚNÍ SRDCE

Činčily mohou trpět jak hypertrofickou, tak i dilatační kardiomyopatií. Postupně dochází k rozvoji diagnostiky a možností terapie tohoto onemocnění. Projevy jsou nespecifické, můžeme pozorovat hubnutí, apatii, slabost celkovou nebo pouze pánevních končetin či jen snížený příjem krmiva.

ONEMOCNĚNÍ TRÁVICÍHO TRAKTU

Syndrom onemocnění dentice – obdobně jako u králíků či morčat, dochází i u činčil k trvalému růstu zubů, které se musí neustále obrušovat. Jejich chrup je tzv. hypsodontní, čelisti umožňují pohyb opisující pomyslnou osmičku. Nesprávné krmivo, nedostatečné žvýkání nebo jiná systémová onemocnění mohou způsobit nedostatečné obrušování a následné přerůstání korunek molárů a premolárů („stoliček“). Příznaky, které můžeme pozorovat, jsou nadměrné slinění, snížení příjmu potravy, hubnutí nebo apatie a nahrbený postoj. K nápravě stavu je nutné ošetření v celkové anestezii a korekce okluze, tedy skusu, pomocí speciálních brusek.

Tympanie a paralytický ileus – velmi časté zdravotní problémy, které se mohou vyskytovat jak samostatně, tak jako druhotný následek jiného onemocnění nesouvisejícího s trávicím traktem. Postižená zvířata nepřijímají potravu, polykají vzduch a rychle u nich vzniká roztažení žaludku a následně i střev plynem. Produkce trusu je snížená až zastavená. Nastupuje apatie a neochota k pohybu v důsledku bolestivosti dutiny břišní. Jedná se o akutní, život ohrožující stav, který je nutné neprodleně řešit s veterinářem.

ENDOKRINOLOGICKÁ ONEMOCNĚNÍ

Diabetes mellitus – neboli cukrovka je u činčil zatím poměrně málo prozkoumána, za jejím vznikem může stát i obezita nebo nevhodné krmení s vysokým obsahem cukrů. Příznaky jsou obdobné jako u jiných druhů zvířat, a sice zvýšené pití a močení, obsah glukózy v moči a vznik katarakty neboli šedého zákalu.