Obecně
Obecně platí, že čím je plemeno menší, tím vyššího věku se průměrně dožívá. Čivavy jsou toho důkazem. Dožívají se obvykle mezi 12 – 20 lety.
Váží zhruba 1,5 – 3 kg.
Plemeno čivavy se dělí na dvě skupiny na základě typu srsti:
- krátkosrstá – měkká a lesklá srst je krátká, jen na krku a ocase je o něco delší
- dlouhosrstá – jemná srst je dlouhá, rovná nebo zvlněná a na uších, krku, ocase a tlapkách tvoří tzv. třásně
Původ
Čivava pochází z Mexika a právě po jedné z jeho provincií získala své jméno.
Jejich historie není ověřená, ale údajně tito psíci žili v norách střední Ameriky již za doby etnika Toltéků, kteří se vyskytovali v Mexiku mezi 7. a 12. stoletím. Tato civilizace si je následně měla domestikovat. Podle indiánských pověstí čivavy působily jako ochránci zemřelých náčelníků na jejich putování do světa mrtvých.
Méně pravděpodobná teorie tvrdí, že se čivava dostala do Mexika až se španělskými vojáky v 16 století.
Následně začali Mexičané pejsky prodávat zahraničním turistům, a tak se čivavy dostaly do USA.
Plemeno se standardizovalo v roce 1942. Do Čech byla první čivava přivezena z USA na počátku 70. let.
Popularita tohoto psa v Evropě vzrostla až v 80. letech a dodnes se jedná o jedno z nejžádanějších psích plemen.
Povaha
Vlastnosti čivav jsou poměrně protikladné. Některé jsou kvůli svému malému vzrůstu poměrně bojácné, ale většinou mají velké sebevědomí a umí si štěknout.
Jsou teritoriální a velmi loajální, nejvíce ke svému jednomu pánovi. Proto je třeba čivavu od malička socializovat s ostatními lidmi a psy a vymezit jí jasná pravidla.
Každodenní život
Vzhledem k jejich středoamerického původu jsou čivavy velmi teplomilné. Proto se rády vyhřívají na sluníčku, a když je zima, je třeba jim pořídit nějaký teplý obleček.
Jsou to rozhodně psi vhodní do tepla domova, vzhledem k jejich nesnášenlivosti nízkých teplot.
Nevyžadují velkou míru pohybu, proto jsou vhodné pro starší majitele. Přesto ale jejich aktivita není hodná zanedbání. Na procházky to s nimi chce chodit ideálně každý den, pouze toho neujdou tolik, jako jejich větší psí kolegové.
Jejich velké oči v bližším kontaktu se zemí, než u vyšších plemen, mohou častěji slzet nebo se nějak zanítit. I proto je vhodné dodržovat pravidelné návštěvy veterináře.
Občas si lidé myslí, že malé plemeno je zvládnutelné, a proto se nemusí vycvičit. To je bohužel pouze utopická myšlenka. I takto drobná stvoření vám potřebují rozumět, když po nich něco chcete. Když tedy budou vědět, že vám nemají vyštěkat díru do hlavy, budou vám věrnými společníky.