Obecně
Dalmatini bývají v kohoutku vysocí mezi 56 a 61 cm.
Jejich váha se pohybuje mezi 24 a 32 kg. Záleží na pohlaví a genetice.
Zpravidla se dožívají 10 – 13 let, jak tomu u větších plemen bývá. Jde ale o statistický průměr, nikoli obecně platné pravidlo.
Rodí se bílí. Puntíky se vyskytnou teprve mezi 10. a 14. dnem. Fleky mohou být jak černé, tak i hnědé, Na základě toho se liší tmavost očí dalmatinů.
Původ
Již ve starověkém Egyptě byly nástěnnými malbami v hrobkách zobrazováni psi podobní dalmatinům. V podobě, v jaké dalmatiny známe dnes, se ale objevili v kronikách až ve 14. století.
Za zemi původu je považováno Chorvatsko, konkrétně oblast Dalmácie, právě po které nese plemeno své jméno. Tato oficiální historie je ale založena pouze na domněnkách. Dalmatini mohou také pocházet z Itálie, Anglie, Indie či Turecka.
Ve viktoriánské Anglii byli dalmatini velmi oblíbení, a to především šlechtou. Údajně doprovázeli kočáry tažené koňmi, které ochraňovali a zároveň jim uvolňovali cestu.
Dalmatin má své místo i v historii hasičství. Ve Spojených státech pomáhal hasičům tahat lidi z hořících domů a auta doprovázel na stanici, kterou následně hlídal.
Chov dalmatinů oproti historii značně poklesl. Nárůst zájmu opět zaznamenal po zveřejnění filmu 101 dalmatinů v roce 1961 a znovu v roce 1996.
Povaha
Dalmatini jsou velmi inteligentní, a pokud jsou správně cvičeni, povely snáz chápou i plní.
Jsou neuvěřitelně energičtí a hraví. Jsou proto skvělými adepty na psí sporty, například agility.
Obvykle se snaží dělat, co svému pánovi vidí na očích a udělat mu tak radost. Ke svému páníčkovi či rodině jsou velmi loajální a velmi dobře vychází i s nejmenšími přírůstky.
Přátelští jsou i k ostatním zvířatům, především koním, vzhledem k jejich historii tzv. kočárových psů. I s kočkou nebo andulkou by se měli zájem skamarádit.
K cizím lidem, tedy i návštěvám, jsou ale velmi ostražití. To, co je přátelským pošťuchováním si pes může vyložit jako útok a svou rodinu se bude snažit bránit. Díky této vlastnosti jsou dalmatini ale skvělí hlídači.
Každodenní život
Dalmatin není pes pro vytížené workoholiky. Potřebuje dostatek pohybu a interakce se svými pány. Ideální jsou pro něj dlouhé procházky, doplněné o hru, například házení frisbee.
Jeho krátká srst není uzpůsobená životu venku. Kromě ohrožení na zdraví by byl pejsek venku navíc nešťastný z odloučení od svého pána.
Srst dalmatinů je „samočistící“, což znamená, že je přirozeně mastná, aby se na ní neuchytila špína. To se lidem často zdá být špatně, a proto psa koupají více než by měli. Dalmatin by se měl šamponem ale mýt zhruba jen jednou za čtvrt roku, jinak se maz z chlupů vytratí, a nejen že bude mít pejsek suchou kůži, bude i častěji a více zapáchat.
Tito strakatí čtyřnožci jsou dalším příkladem, který dokazuje, že pes je nejlepším přítelem člověka. Pokud nechcete mít doma jen „gaučáka“ a chcete psa, se kterým bude moct podnikat nejrůznější aktivity a mít zkrátka parťáka do života, dalmatin je jasnou volbou. Jako černá na bílém…