HISTORIE
Historie Huskyho není zcela zaznamenána, ale z jeho DNA je známo, že se jedná o jedno z nejstarších plemen psů. Pravděpodobně ho vyšlechtili sibiřští kočovníci, kteří potřebovali tažné zvíře k přepravě zboží a přítele v jedné bytosti. Husky jim totiž poskytoval i tělesné teplo.
V 19. století se dostal Husky ze Sibiře na Aljašku a i přes svůj původ je sibiřský Husky považován za plemeno americké.
OBECNĚ
Husky je středně velký pes, což znamená, dospělé feny váží zhruba 15 – 23kg a měří 50 – 56cm, zatímco psi váží mezi 20 – 32kg a měří cca 53 – 60cm.
Psi a jejich družky tohoto plemene jsou různě zbarvení, většinou ale převažuje černo či stříbrno-bílá srst. Světle modré až šedé oči mohou být někdy heterochromické, což znamená, že každé oko má jinou barvu (většinou modrou a hnědou).
POVAHA
Sibiřský Husky je smečkové zvíře a potřebuje se cítit nějaké smečky součástí. Ať už jde o další psy v domácnosti nebo spíše o jeho lidskou rodinu.
Huskyové jsou velmi přátelští, loajální a milující psi, kterých se majitelé nemusí bát u návštěv ani dětí.
Jakožto smečkové zvíře se Husky čas od času může snažit převzít v dané smečce vedení. Je tedy třeba mít u psa autoritu a respekt, aby se tomu tak nestalo a zvíře svého pána i nadále poslouchalo.
KAŽDODENNÍ ŽIVOT
Právě díky přátelské povaze huskyů jsou to ale psi zcela nevhodní pro hlídání pozemku. S každou vítanou i nevítanou návštěvou s e budou chtít pravděpodobně kamarádit.
Husky moc neštěká, ale zato vydatně vyje a „povídá“. S tím je tedy třeba počítat, pokud přemýšlíte o pořízení si tohoto plemene do bytu se slabými stěnami.
Má tendence se toulat (utíkat z domova), proto je třeba zabezpečit veškeré ohraničení Vaší případné zahrady, které by se dalo podhrabat, přeskočit či prokousat.
Je to velmi aktivní pes, kteří potřebuje dostatek pohybu a tréninku, aby se zabavil. Jakmile se mu nebude člověk věnovat, začne se pes nudit a utíkat z domu či ničit věci. Je to ale skvělý společník na dlouhé túry a outdoorové sporty.
Co se jeho tělesných podmínek týče, může celoročně pobývat venku. Vzhledem k jeho povaze a potřebě kontaktu by ale měl trávit nějaký čas doma se svou „smečkou“.
Jeho dlouhá srst by se měla pravidelně (cca 1x týdně) kartáčovat. Jinak je ale Husky velmi čistotný a jeho srst většinou nezapáchá typickým psím odérem.
Jako u většiny plemen, i Husky má svou „typickou“ diagnózu, a to šedý zákal, který postupně vede ke slepotě. Výskyt tohoto onemocnění ale není příliš velký a dá se dnes již operovat.
Husky je další z plemen, kterému je třeba věnovat čas i fyzickou energii. Tito psi jsou ale tak dobrými společníky, že jde spíše o odměnu. Pokud ale toužíte po typickém „gaučákovi“ nebo bytovém psovi, prozkoumejte raději i jiná plemena. Pro dobro potenciálního pejska i pro dobro Vaše.