Infekční peritonitida koček

Tématem tohoto článku je FIP neboli infekční peritonitida koček. Přesto, že se jedná o onemocnění, které známe už poměrně dlouhou dobu a i mezi majiteli koček je o něm poměrně široké povědomí, stále je velkým předmětem mnoha diskuzí, koluje o něm mnoho mýtů a to často i mezi veterináři. Chyby v diagnostice nebo neznalost aktuálních možností terapie mohou pak být pro pacienta s podezřením na toto onemocnění ohrožením nejenom jeho zdraví, ale často také života. Poměrně nedávné období epidemie onemocnění COVID-19 totiž přineslo v kočičí medicíně jedno zásadní pozitivum, a to právě zlepšení dostupnosti léků použitelných při některých virových onemocněních koček. A FIP je jedním z nich. Tento posun udělal z dříve prakticky vždy smrtelného onemocnění něco, co už umíme léčit, a to s poměrně vysokou úspěšností. Takže je to jako vždycky – všechno zlé je i pro něco dobré. Teď už se ale pojďme podívat na FIPku blíže.

O co se vůbec jedná?

Kočičí infekční peritonitida je, jak již z názvu vyplývá, infekční onemocnění postihující pouze kočky. Postihuje nejčastěji zvířata do 2 let věku (ale ne výhradně) a jeho původcem je kočičí coronavirus, zkráceně FeCoV. Tento virus se vyskytuje po celém světě a mezi kočkami se přenáší tzv. oro-fekální cestou, je tedy vylučován trusem nakaženého jedince.

Jeho projevy mohou být poměrně variabilní. Dříve se rozlišovaly 2 formy:

vlhká (efuzivní)
suchá (neefuzivní)

Podle toho, zda je v rámci onemocnění přítomna tvorba výpotku, tedy tekutiny v tělních dutinách, například v dutině břišní či hrudní. Dnes se od tohoto označení spíše ustupuje a to zejména proto, že tyto dvě formy nemusí existovat zcela odděleně, naopak se mohou prolínat.

Kromě tvorby výpotku můžeme u postižených pacientů pozorovat například ztrátu apetitu, letargii, neurologické abnormality nebo horečku nereagující na terapii.

Co potřebuji o FIP vědět jako majitel kočky?

První a velmi důležitá věc je ta, že výše zmíněný původce, tedy Coronavirus, má 2 formy. První forma je tzv. enterální, která postihuje střevo, způsobuje průjmy a je přenosná mezi jednotlivými kočkami. Je poměrně vysoce infekční a v důsledku toho je celosvětově jeho výskyt v populaci koček na celém světě vysoký. Většina statistik uvádí čísla nad 70 %. To znamená, že skoro tři čtvrtiny koček na světě v sobě tento virus nosí. Ale pozor! To vůbec neznamená, že mají FIP.

Proč tomu tak je?

Coronavirus ve své enterální formě je sice nakažlivý, ale vlastně poměrně neškodný. U většiny nakažených nezpůsobuje téměř žádné problémy, kromě zmíněných průjmů u některých citlivějších jedinců. Jeho největší nebezpečí spočívá v tom, že může podstoupit tzv. endogenní mutaci. Touto přeměnou se změní jeho charakter, změní se jeho místo působení, začne napadat jiné buňky než ty ve střevě a v konečném důsledku způsobí právě rozvoj FIP. Bohužel stále neznáme všechny mechanismy, které tuto přeměnu uvnitř těla hostitele spustí. Velmi často bývá zmiňován stres, protože prokazatelně větší výskyt FIP vídáme u koček žijících v domácnostech s více kočkami. Soužití několika koček nemusí být vždy harmonické, konflikty mezi kočkami jsou zdrojem stresu a potenciální spouštěč je na světě.

Jak FIP diagnostikujeme?

Velkou nevýhodou tohoto onemocnění je, že nemáme vyvinutý jeden konkrétní test, kterým bychom byli schopni jej potvrdit či vyvrátit. Diagnostika FIP se skládá spíše jako dílky mozaiky, kde každý malý test může mít svůj význam a zároveň žádný není stoprocentně spolehlivý sám o sobě, protože každý z nich má své limity. Můžeme odebrat krev, zjistit hladinu protilátek, vyšetřit charakter výpotku, pokud jej pacient tvoří, nebo třeba pomocí molekulárních metod prokázat přímo coronavirus jako původce. Ale jak jsme si už řekli, tím můžeme prokázat pouze onu „neškodnou“ střevní formu, která nepodlehla mutaci a dojít tak k falešně pozitivnímu výsledku. Z těchto důvodu je správná diagnostika často pro veterinárního lékaře výzvou a pro majitele může být často frustrující. Proto se často s ohledem na stav pacienta přistupuje k zahájení terapie čistě na základě podezření, a to ještě před dokončením kompletní diagnostiky. Protože včasné zahájení léčby bývá pro její úspěšnost klíčové.

Možnosti terapie

V době před epidemií COVID-19 se již ukazovalo v mnoha případech jako velmi nadějné použití léku s krkolomným názvem GS-441524, který je derivátem remdesiviru a byl již v té době prokazatelně účinný u efuzivní formy onemocnění. Jeho nevýhodou je, že na náš trh se dostává dost často nelegálním způsobem. Samozřejmě panují obavy, že takto dovezené léky, které nepodléhají žádné kontrole a jejich složení bývá často velkou neznámou, mohou být nejen neúčinné, ale dokonce i nebezpečné. Díky pandemii se ale snáze dostupnými staly i legální varianty, konkrétně antivirotika molnupiravir a remdesivir. Druhý jmenovaný, je možné dovézt i do České republiky. Úspěšnost terapie je vysoká, pohybuje se až nad 88 %.

Kde to má háček?

Zatím jsme tu měli samé dobré zprávy, ale bohužel situace není jen růžová. Jaká jsou negativa? Terapie trvá několik týdnů až měsíců, podle odezvy pacienta na terapii. V současné době se cena terapie ve standardním, 12 týdnů trvajícím, protokolu pohybuje většinou okolo 60 – 80 tisíc korun. Léčba nelegálně dovezenými přípravky by měla stát zhruba polovinu této částky. Nicméně do budoucna by měla být léčba čím dál dostupnější. Doufejme, že vše je jen otázkou času a brzo bude léčba dostupná pro větší okruh pacientů a jejich majitelů.