Kavalír King Charles španěl

Bezedná miska
Kavalír King Charles španěl

Tento přizpůsobivý roztomilý psík s bujnou kšticí a velkýma očima má pestrou historii. Je možné ho spatřit namalovaného na portrétních obrazech vedle budoucích králů i na plátnech malířských velikánů renesančního a barokního období.

 

Rozměry aneb pes v číslech

Kavalír King Charles španěl váží mezi 5,5 až 8,2 kilogramy a dorůstá se 31 – 33 cm v kohoutku.

Jako jeho průměrný věk dožití se uvádí rozmezí 10 – 14 let. Samozřejmě záleží na životním stylu, fyzické kondici, zdravotním stavu a genetice.


Původ aneb královský pes

Všechna plemena tzv. španělů se do Británie dostala, jak už název klasicky vypovídá, ze Středomoří, z oblasti Španělska. K ustálení vzhledu plemena Kavalír King Charlese španěla došlo pravděpodobně až na území Británie.

Chov tzv. trpasličích španělů se rozšířil za vlády anglického krále Karla I. (Charles I.) a jeho syna Karla II. (Charles II.), po němž nese plemeno své jméno. Karel II. své psy, tohoto plemene, miloval na tolik, že nařídil, aby jim nebyly uzavřeny žádné dveře v jeho paláci.

Dokonce vznikla legenda o tom, že bylo plemeno Kavalíra Kinga Charlese uděleno zvláštní privilegium, kdy jen tento druh psa mohl vstoupit na půdu anglického parlamentu. Tam skutečně chodili jen psi Karla II., ale zkrátka proto, že jediný on si je tam mohl dovolit přivést.

Ne vždy ale vypadal King Charles španěl stejně. V jednu chvíli se větev tohoto plemene totiž rozštípila na dvě.


Podoba v proměnách historie

Původní plemeno mělo placatější hlavu a delší čenich. Tak jak můžeme vidět na portrétech vedle následníků trůnu (a dnes).

V polovině 19. století se ale do módy dostali španělé s kulatou hlavou a krátkým čenichem. Všichni chovatelé se tomuto trendu rychle přizpůsobili a vyšlechtili nové plemeno. To bylo pojmenováno „King Charles španěl“.

Podoba původního plemene, před „modernizací“ v 19. století, byla zachráněna díky americkému businessmanovi, Roswellu Eldridgeovi. Ten tušil, že se sem tam narodí štěňata, která namísto krátkého čumáku a kulaté hlavy mají podobu původní, ale jsou z vrhů vyřazována.

Procestoval tedy Anglii v naději, že takové psy najde. Vyhlásil finanční odměnu každému chovateli, který přivede psíka v originální podobě plemene, tedy vypadajícího jako na dávných portrétech a malbách, na (dnes) celosvětově nejprestižnější výstavu psů, Cruftovu výstavu.

Jeho záměr se uskutečnil a jeho plán byl úspěšný. Roku 1928 byl vydán standart „nového“ plemene, ačkoliv byla jeho podoba starší než podoba King Charlese španěla. „Nové“ plemeno převzalo název onoho rivalského plemene a obohatilo jej o „kavalír“. A tak plemeno známe dodnes.

Zmodernizované plemeno, které bylo v oblibě v 19. století, je zachováno také. Takových psů se ale rodí o mnoho méně než plemene Kavalíra.


Barva srsti aneb 4 podoby Kavalíra Kinga

Blenheim (BH)

Má bílý podklad s hnědými (kaštanovými) znaky. Ty jsou na hlavě rozloženy tak, aby mezi ušima zanechaly bílý prostor, který je pro toto plemeno charakteristický. Hnědě je srst zbarvena i na uších a kolem nich a na lících.

 

Black and Tan (BT)

Základ je černý, se znaky hnědé. Ta se vyskytuje nad očima (jako by tvořila obočí), na vnitřní straně uší, spodní straně ocasu a na hrudi. Převažuje na tlamě, lících a končetinách.

 

Ruby (RU)

Srst je jednobarevná – kaštanovo-červená.

 

Tricolor (TR)

Srst je tříbarevná. Černá a bílá barva jsou rovnoměrně rozmístěny. Kaštanové znaky se vyskytují nad očima, v oblasti lící, na vnitřní straně uší, spodní straně ocasu a velmi po málu na končetinách.


Povaha aneb dokonalý pes

Kavalír King Charles španěl se dá jednoduše popsat jako ideální plemeno psa. Je velice přizpůsobivý, co se životního stylu jeho pána týče, a proto je vhodný pro širokou škálu lidí.

Je velice inteligentní a učenlivý, což jsou vlastnosti, které mnohonásobně usnadní jeho výcvik.

Je velice přátelský, má rád děti i jiná zvířata. Jako u každého psa jde ale i o jistou míru socializace již od štěněte. Na cizí lidi by mohl zaštěkat, ale rozhodně se nejedná o hlídacího psa. Nakonec si zamiluje všechny, kteří s ním mají dobré úmysly.

Svou náročností se hodí v podstatě pro každého majitele. Má rád dlouhé procházky, ale vystačí si i s těmi kratšími. Užije si túru v lese, i proběhnutí se v městském parku. Rád se uvelebí u svých páníčků na klíně, ale někdo aktivnější se mu zavděčí i některým psím sportem.

Je klidný a čistotný, a proto se hodí i pro někoho, kdo žije v bytě.

Lidově „kavalírek“ je ale plemeno společenské a nemá tedy rád příliš dlouhé pobyty o samotě, natož být izolován přes noc někde v boudě.


Každodenní život aneb údržba psa

Ačkoli můžeme toto plemeno najít ve 4 možných vzhledových podobách, obecně jsou psi jemu odpovídající, dlouhosrstí. To znamená, že línají zpravidla 2x ročně. Přes rok je tedy vhodné srst vyčesávat zhruba jednou za týden, v období línání klidně každý den.

Důležité je dbát na čištění uší. Vzhledem k „přikrytým“ zvukovodům je totiž větší šance jejich zanesení, vedoucí k zánětu, než u psů, jejichž vnější ucho zvukovod nezakrývá. Pokud máte pejska již od štěněte, je dobré začít s čištěním od mala, aby si na to pejsek zvykl.

Čištění probíhá stejně jako u lidí – vatovými štětičkami a hlavně opatrně a ne příliš hluboko. Nápomocné jsou ušní spreje pro psy a návštěvy veterináře.

Pejskové tohoto plemena mají náchylnost k srdečním obtížím a onemocněním. Důležité jsou proto preventivní kontroly u zvěrolékaře. Také neuškodí přidávat do jídla lososový olej (o němž máme samostatný článek – z 15/3/2022). Ten podporuje činnost nervové soustavy a srdce, a zároveň pečuje o kvalitu a zdraví pejskovy srsti.

 

Pokud hledáte malé plemeno, co vás ale bude doprovázet na výletech, kavalírek je pes pro vás. Pokud hledáte něco skladného, přítulného a klidného do bytu, je to pes pro vás. A pokud chcete kompromis toho všeho, i potom je Kavalír Charles vhodným adeptem. Hlavní je pro něj dostatek lásky, za kterou bude vděčný v jakýchkoli přátelských podmínkách.