Když pes hodně pije
Co se týče pitného režimu zvířat, nejčastěji se v ordinacích setkáváme se stížnostmi majitelů na to, že jejich pes málo pije a pídí se po způsobech, jak příjem tekutin zvýšit. A přesto nižší příjem tekutin bývá u psů a koček problémem jen velmi málo častý. Navíc mívá málokdy zdravotní příčiny. Co ale naopak je problém téměř vždy, je nadměrný příjem tekutin, který majitelé často přehlíží, dokud se problém nezvětší do té míry, že začne být zjevný na první pohled. Nebývá ani výjimkou, že majitelé, spíše než vyšší příjem tekutin, zaznamenají jejich zvýšené vylučování močením (polyurii), které je přímým důsledkem nadměrného pití (polydipsie). V tomto článku si projdeme nejčastější příčiny tohoto stavu, souhrnně nazývaného syndrom polyurie/polydipsie (zkráceně také PU/PD), které se u psů vyskytují.
Na začátek…
Předtím, než si vyjmenujeme jednotlivé časté příčiny PUPD, si musíme definovat, jaké množství vody vlastně pes musí vypít, abychom mohli jeho stav označit za patologický. Normálně pes vypije za jeden den asi 50-60 ml vody na kg své váhy. Obecně považovaná hranice polydipsie se u psa dříve pohybovala kolem 100 ml tekutin na 1 kg živé hmotnosti a den. To znamená, že orientačním výpočtem, pokud pes vážící 20 kg vypije za 24 hodin více než 2 litry vody, jednoznačně se jedná o nadměrný příjem. V poslední době se ovšem tato hranice spíše snižuje a velká část zdrojů považuje za polydipsii již přísun kolem 80-90 ml/kg/den.
Připravte se tedy na to, že pokud se s podezřením na nadměrný příjem vody u svého zvířete svěříte veterináři, první úkol, který vám nejspíš zadá (a vy jej budete muset splnit), je změřit skutečný objem přijatých tekutin. Většinou je provedení jednoduché. Zjistíte objem misky, z které vaše zvíře pije, a pečlivě zaznamenáváte, kolik z ní během dne ubylo, nebo kolikrát jste ji museli doplnit. Většinou se takto sleduje objem vypitých tekutin alespoň 3 dny po sobě, aby bylo měření co nejpřesnější a eliminovaly se tím případné vnější vlivy, jako je teplota prostředí, míra fyzické aktivity zvířete atd.
Co dál?
Máme tedy potvrzeno, že pes pije nadměrně. Nyní nás čeká zjišťování, co přesně za tímto stavem u našeho zvířete stojí. Jako vždy veterinární lékař začne klinickým vyšetřením, tedy psa prohlédne, prohmatá, změří mu teplotu, tepovou frekvenci a poslechne si srdce a plíce. Již na základě tohoto vyšetření a anamnézy (tedy informací o zvířeti a jeho chování, které mu poskytnete vy jako jeho majitel), může zúžit pátraní na určitá onemocnění. Pravděpodobnost výskytu různých příčin se totiž poněkud liší na základě různých aspektů, jako jsou věk, pohlaví nebo plemeno. I tak vás ale pravděpodobně budou čekat další vyšetření, jako je odběr krve a vyšetření krevního obrazu a biochemických parametrů, vyšetření moči nebo ultrasonografické vyšetření dutiny břišní.
Nejčastější příčiny
Teď si krátce popíšeme, jaké jsou časté příčiny PUPD u psů, osvětlíme si mechanismus vzniku a krátce si nastíníme, co vás u každého z těchto onemocnění může čekat v rámci diagnostiky.
DIABETES MELLITUS
Diabetes neboli cukrovka je i u psů poměrně častým důvodem zvýšeného pití a močení. Zvýšení hladiny krevního cukru (glykémie) vyústí ve zvýšení její koncentrace i v moči, kde se ji tělo snaží „naředit“ zvýšeným vylučováním vody, které je nutné posléze kompenzovat vyšším příjmem vody. Vysoká koncentrace glukózy v krvi také aktivuje centrum žízně a dále zvyšuje potřebu tekutin.
Diagnostika: měření hladiny krevního cukru neboli glykémie, vyšetření moči
HYPERADRENOKORTICISMUS (Cushingův syndrom)
Poměrně často se setkáváme s další endokrinní poruchou, a sice se zvýšenou funkcí nadledvinek. V nich se produkují hormony, které ovlivňují vstřebávání a vylučování tekutin. Zvyšuje se zejména hladina stresového hormonu kortizolu. Kortizol narušuje účinek hormonu ADH (vazopresinu) v ledvinách. ADH je zodpovědný za zpětné vstřebávání vody z ledvinových kanálků. Pokud kortizol tento proces blokuje, ledviny nemohou moč dostatečně zahustit, což vede k produkci velkého množství naředěné moči (polyurie) a následnému kompenzačnímu zvýšení pití.
Diagnostika: odběr krve pro zhodnocení základních biochemických parametrů a krevního obrazu, konečná diagnóza se stanovuje speciálními testy, které se zaměřují na hladinu kortizolu – ACTH stimulační test nebo supresní test s nízkou dávkou dexamethasonu.
ZÁNĚT DĚLOHY
Přesto, že tato příčina se týká pouze samic, je velmi důležité ji zmínit, protože je u nekastrovaných fen středního a vyššího věku velmi častou příčinou těchto příznaků. Typicky se objeví s odstupem několika týdnů až měsíců po hárání (nejčastěji 4-8 týdnů). Zvýšené pití je důsledkem kompenzace nadměrných ztrát močením způsobených činností bakteriálních toxinů vyplavených do krevního oběhu zvířete v důsledku zánětu.
Diagnostika: ultrasonografické zobrazení náplně v děloze, zhodnocení krevního obrazu a biochemických parametrů
CHRONICKÉ ONEMOCNĚNÍ LEDVIN
Tento problém je spíše doménou koček, ale můžeme se s ním potkat i u psů. Většinou se týká zvířat vyššího věku. Při chronickém onemocnění ledvin dochází k poškození nefronů (funkčních buněk ledvin), které jsou zodpovědné za tvorbu moči a ledviny kvůli tomu ztrácí svou koncentrační schopnost, tedy schopnost moč dostatečně zahustit. Dochází tedy k nadměrným ztrátám tekutin močí, které jsou následně kompenzovány zvýšeným příjmem tekutin.
Diagnostika: Zvýšení hodnot močoviny, kreatininu a fosforu v biochemickém profilu v krvi. Rané fáze lze odhalit pomocí speciálního parametru SDMA, který je k poškození nefronů citlivější a zvyšuje se již před nástupem příznaků.
Závěrem
Jak je zřejmé z výše popsaného, syndrom polyurie/polydipsie má mnoho různých příčin, které zahrnují několik různých orgánových systémů, a proto je diagnostika tohoto syndromu jakousi složeninou několika různých metod a kromě klinického vyšetření zahrnuje většinou i odběr krve nebo ultrasonografické vyšetření, případně obojí. Existuje ještě další řada příčin, které se do tohoto článku nevešly. Pokud máte podezření, že váš psí parťák pije více, než by měl, obraťte se na svého veterináře a vše s ním proberte. A nezapomeňte, že velkou část těchto problémů lze odhalit i dříve, než se objeví znatelné příznaky, a to prostřednictvím preventivního odběru krve, který by měl být u většiny zvířat prováděn alespoň 1x ročně, a to nejpozději od 6 let věku.