Kočičí zrak

Bezedná miska
Kočičí zrak

Kočičí zrak se od lidského liší v mnohém. Někdy jsou naši čtyřnožci oproti nám zvýhodněni, jindy zase naopak. Tím, co naše vidění odlišuje, je sítnice. U koček i lidí je sestavená zcela jinak, díky čemuž si můžeme navzájem závidět některé její vlastnosti.

 

Jak je to s tou barvoslepostí?

Navzdory mnohým domněnkám, kočky vidí barevně. Svět se jim ale zobrazuje v jiném světelném spektru než nám lidem. Kočky mají ve srovnání s lidskou rasou totiž velmi málo čípků.

Čípky jsou druh světlocitlivých buněk, které reagují na světlo. Konkrétně reagují na různé vlnové délky světla, tedy barvy. Vzhledem k malému množství čípků je vnímavost barevného spektra u koček značně omezená, a naši chlupatí mazlíčci tedy nevidí svět v tolika barvách, co my. Jejich vidění by se dalo přirovnat zraku barvoslepého člověka.

Třemi nejzásadnějšími barvami pro lidský zrak jsou červená, zelená a modrá (RGB). Barvami, které převládají ve vidění koček, jsou, dle odhadů odborníků, odstíny šedé, modré, žluté a sem tam i zelené. Červené spektrum, pro lidské vnímání tak zásadní, kočky nedokáží rozlišovat, a proto mají takto zbarvené předměty v jejich očích zkrátka jinou barvu.

Zároveň kočičí zrak nevnímá tolik odstínů barev a jejich sytost tak, jako náš lidský.

Je důležité podotknout, že barva je jen světlo, které se určitým způsobem odráží na našich sítnicích. Není to tedy tak, že by kočky byly ochuzeny o krásu světa, vzhledem k tomu, že barvy jsou vlastně poněkud subjektivní záležitost.

                                                                                                                                     
Hledění do dáli. Anebo spíš do krátka

Kočky jsou překvapivě krátkozraké. Vzdálené objekty se jim tedy jeví rozmazaně, vzdáleností myšleno 6 metrů a více. Pro zajímavost, lidské oko vidí ostře až do vzdálenosti 60 metrů.

Zatímco lidské oko může přeostřovat čočkou pomocí očních svalů, kočky tyto svaly postrádají a na větší vzdálenost zaostřit nemohou.

Kočky nevyhlíží svou kořist na kilometr daleko, proto si příroda nejspíš usmyslela, že kratší vzdálenost ostrosti jejich zraku bude dostačovat. A nejspíš tomu tak je. Respektive já osobně nikdy neviděla, že by kočka minula svůj cíl, alespoň ne na základě zraku. Co se špatného kalkulu týče, to už je jiná…

Dokonalé noční vidění. Konečně pozitivum

Kočky jsou soumračná zvířata, což znamená, že jsou obvykle nejaktivnější za soumraku a za svítání. Proto mají od přírody skvělé noční vidění.

Za vidění v noci jsou zodpovědné tyčinky – druhý ze dvou typů světlocitlivých buněk v oční sítnici. Tyčinky reagují na nižší intenzitu světla než čípky, ale na rozdíl od nich nerozeznávají barvy.

Vzhledem k vyššímu počtu tyčinek kočkám stačí pouhá 1/6 světla, co lidem, aby ve tmě dobře viděli. Je to díky 6ti až 8mi násobnému počtu tyčinek u koček, v porovnání s lidmi.

Zároveň mají kočky za sítnicí jakousi odrazivou vrstvu, zvanou tapetum lucidum, která se chová jako zrcadlo. Toto, velmi zjednodušeně řečeno, zrcadlo odráží i drobné množství světla a dává kočičímu zraku lepší příležitost na jeho zachycení. Tedy zvyšuje u koček citlivost na světlo, a to o celých 44%. Díky zrcadlivé vrstvě kočkám září oči ve tmě.

Lepšímu nočnímu vidění napomáhá i větší rohovka, která může přijmout více světla, než rohovka lidská.


Prostorovost vidění aneb další výhoda nad lidským zrakem
Kočky mají o něco širší záběr vidění než lidé. Zatímco lidské oči dají dohromady pohled o 180°, eliptické kočičí oči vidí rozsah o zhruba 200 stupních. Mají tedy o něco lepší, respektive širší, periferní vidění.


Noční vidění u koček je záviděníhodné. Na druhou stranu, my vidíme barevněji. Kočky mají lepší periferní vidění. Díky své krátkozrakosti ale zas mohou být soustředěny na dění před nimi.
Jak lidský, tak i kočičí zrak má svá pozitiva. Naštěstí příroda rozdala našim očím takové vlastnosti, jaké ke svým rozdílným životům potřebujeme.