Sametky
Problematika sametek (lidově někdy nesprávně označovány jako svilušky, lat. Neotrombicula autumnalis) se týká hlavně pozdního léta a začátku podzimu. Jedná se o velmi drobného roztoče oranžovočerveného zbarvení. Ačkoliv ve škole se učíme, že nejčastějším místem výskytu sametek na těle zvířat je Henryho kapsa, tedy jeden z kožních záhybů na ušním boltci, tak v praxi se nejčastěji potkáváme s tím, že tento drobný parazit napadá tlapky zvířat, konkrétně meziprstí, ale skutečně se může vyskytnout i na jiných částech těla s tenkou kůží jako jsou uši, oči nebo okolí konečníku. Larvy tohoto roztoče se živí kůží hostitele, kterou narušují pomocí svých trávících enzymů. To způsobí podráždění kůže, její zarudnutí a svědění, které zvířata většinou projevují škrábáním a olizováním postižených míst.
Jak pomoci?
Bránit se proti těmto nevítaným společníkům můžeme v rizikovém období preventivním ošetřením antiparazitárními přípravky, ideálně s repelentním účinkem.
V případě, že již zvíře bylo napadeno, postiženou kůži bychom měli ošetřovat desinfekcí nebo zklidňujícím šamponem. V případě silnějšího svědění, zarudnutí nebo celkových obtíží u pacienta, s ním raději navštívíme veterinární pracoviště.Hot spot
Hot spot neboli pyotraumatická dermatitis je v podstatě taková zvířecí zapařenina. Může se vyskytovat u mnoha druhů zvířat, ale nejčastěji ji nejspíš potkáte u psa. A většinou u psů s dlouhou srstí nebo u těch, kteří mají velmi hustou podsadu. V létě je výskyt těchto „horkých míst“ přecejen o něco častější, protože faktory, které napomáhají jejich vzniku, jsou v létě více aktuální. Jedná se o vlhko a teplo. Na počátku celého problému bývá nejčastěji poranění nebo poškození kůže, která začne produkovat tkáňový mok a stává se vlhkou, nebo kterou si zvíře dokonce samo začne olizovat. Přes husté chlupy ale kůže nemůže dobře dýchat, vlhkost se v chlupech udržuje, kůže mokvá a problém je na světě. Závažnost je většinou závislá na rozsahu poškozené oblasti. U malých ploch se zvíře většinou jen drbe nebo olizuje v postižené lokalitě, je neklidné, kůže ho svědí. Pokud se ale jedná o velkou plochu, zvíře může vykazovat i celkové příznaky jako je nechutenství, zvracení, teplota a s ní související letargie.
Jak pomoci?
Jako první pomoc je na místě oholení nebo ostříhání srsti a desinfekce postižené kůže. Ačkoliv se to může zdát nelogické, vzniklé krusty neboli strupy je potřeba jemně odstraňovat (ideálně po odmočení desinfekcí). Tak se může poškozená kůže začít sama obnovovat. Pokud bychom krustu ponechali na kůži, pod ní nebude proudit vzduch, budou se zde ještě více množit bakterie a nová kůže nebude mít prostor pro růst. Také je nutné zabránit další traumatizaci postiženého místa, ať už lízáním nebo drbáním. Pokud je léze velká, zvíře má příznaky celkových obtíží nebo se nehojí, je zcela určitě na místě návštěva veterináře, který místa ošetří a předepíše odpovídající terapii.
Prevence
Jako preventivní opatření je důležitá pravidelná kontrola srsti, zejména u dlouhosrstých plemen. Kontrola nejen vizuální, ale nejlépe i pohmatem, kdy bychom případně zaznamenali krusty nebo místa se slepenými chlupy. V pozdějších fázích by nás mohl na problém upozornit také zápach.
Riziko výskytu těchto obtíží také snížíte tím, že po koupání necháme zvíře co nejlépe oschnout na vzduchu, ideálně srst i vykartáčujeme, abychom ji provzdušnili a umožnili její proschnutí až na podsadu. V následujících hodinách a dnech pak srst důkladně kontrolujeme, abychom případný problém objevili zavčasu.
Myiáza
Myiáza je stav, který s předchozím popsaným problémem může souviset. Ve chvíli, kdy problém na kůži vznikne a není odhalen dostatečně včas a kůže začne být poškozená, může v období s teplejším počasím dojít k závažné komplikaci tohoto zpočátku banálního stavu. Touto komplikací je myiáza. Jedná se o situaci, kdy na poraněnou kůži nalétávají mouchy a na poškozenou tkáň kladou svá vajíčka. Z těch se pak během několika málo hodin vylíhnou larvy, které vzhledem připomínají jakési bílé tenké červíky a které si doslova prokousávají cestu nejen kůží, ale i hlubšími strukturami těla zvířete. Není výjimkou, že se dostanou až do útrob zvířete, kde páchají nenapravitelné škody. Následky tohoto parazitárního onemocnění pak v takovém stádiu mohou být až fatální. Zvíře trpí bolestmi, teplota často značí na probíhající celkovou sepsi a ve chvílích, kdy se nejedná pouze o povrchovou záležitost, bývá stav často velmi těžko řešitelný a může vést i k úhynu zvířete.
Jak pomoci?
První pomocí v případě záchytu larev na kůži je opět oholení nebo ostříhání srsti na postižených místech a mechanické odstranění larev. Pokud by se vám podařilo zachytit tento problém skutečně včas a zvíře nevykazuje celkové příznaky onemocnění, je možné se pokusit o prvotní ošetření doma. Larvy se pokusíme odstranit výplachem rány roztokem desinfekce nebo alespoň proudem čisté vody. Ránu ošetříme desinfekcí a důkladně osušíme. Prohlédneme okolí rány, zda se problém nevyskytuje i na dalších částech těla. V případě tohoto problému doporučuji navštívit veterináře vždy, aby další terapii nastavil odborník, protože tento stav bývá často velmi závažný.
Prevence
Prevencí je pravidelná kontrola stavu srsti tak, jak je popsána výše. Velký pozor bychom si měli dát zejména v momentě, kdy má zvíře nějaké další obtíže, například průjem, kdy vlhkost a zbytky stolice v okolí konečníku bývají často lákavým místem pro tento hmyz. Stejně tak například u zvířat starých, která trpí inkontinencí a jsou hůře pohyblivá. V důsledku úniku moči a setrvávání na vlhkém pelíšku může opět dojít k promočení srsti a vzniku tohoto problému. Častá je myiáza také u drobných savců, tedy králíků, někdy i morčat a je tedy potřeba kontrolovat i je.
Osiny
Velkým strašákem letního období jsou travní osiny. Velká část majitelů zvířat s nimi již měla tu čest. Drobné, ale mnohdy i poměrně velké části travin s typickými chloupky, které jim umožňují zachycení na různých površích. Nejčastějšími místy, kde mohou osiny dělat našim mazlíčkům problémy, je oko, ucho a tlapky. U tlapek se jedná nejčastěji o poranění citlivějších části s tenkou kůží, například v meziprstí. Může dojít nejen k perforaci kůže, ale někdy přímo i k zanoření celé osiny ránou dovnitř a následně jejímu zapouzdření a vzniku zánětu v podkoží. Nezřídka se také může stát, že osina v podkoží tzv. „cestuje“ a díky tomu je poškození více rozsáhlé a také je obtížnější osinu lokalizovat a následně odstranit. Co se týče očí a uší, zde osiny většinou způsobí zánět a dráždění v místě kontaktu. U oka může dojít k poškození rohovky, v případě ucha i k poškození bubínku.
Jak pomoci?
Pokud se tedy v letních měsících u vašeho zvířete vyskytne výtok nebo podráždění oka, klepání hlavou a drbání ucha nebo bolestivost, případně přímo poranění tlapky, a tyto obtíže se nelepší ani po poskytnutí první pomoci (výplach oka či ucha nebo ošetření rány), je dobré mít na paměti, že příčinou může být právě osina a raději vyhledat odbornou pomoc, protože v případě osin domácí řešení není možné.
Prevence
Stejné je to s prevencí, která prakticky neexistuje, pokud byste se nechtěli zcela vyhýbat nepokoseným plochám travních porostů. A proto vaší jedinou úlohou zůstává mít alespoň povědomí o tom, že osiny mohou naše zvířata nepěkně pozlobit a pokud vaše ošetření oka, ucha či nohy nebude mít kýžený efekt, raději vyhledat pomoc ve veterinární ordinaci.