Hypertermie neboli přehřátí
Co to vlastně je ta hypertermie? Jedná se o nekontrolované zvyšování tělesné teploty nad normální mez, kdy regulační schopnosti organismu již nejsou schopny tomuto vzestupu zabránit. Tento stav je odlišný například od horečky, kdy organismus sám zvyšuje svou teplotu prostřednictvím termoregulačního centra.
Proč jsou pes či kočka tak náchylní ke vzniku přehřátí organismu?
Úpal či úžeh může snadno potkat i nás lidi. Větší riziko hrozí ve chvíli, kdy je velmi vysoká teplota okolního vzduchu, vysoká vlhkost vzduchu, při fyzické aktivitě nebo při nedostatečném příjmu tekutin. U zvířat tomu není jinak. Nicméně princip, jakým se organismus ochlazuje, je u psa či kočky zcela odlišný než ten lidský.
Pocení, díky kterému snižuje svou teplotu člověk nebo třeba kůň, je u psa nebo kočky naprosto okrajovou záležitostí, protože potní žlázy se u těchto živočišných druhů nachází jen na velmi omezené části těla, a sice na polštářcích tlapek. Tato plocha je velmi malá a proto pro účinné ochlazování nedostatečná.Jak se ochladit?
Zásadním způsobem, jak se ochladit, je pak u těchto druhů zvířat zrychlené dýchání, často i s vyplazeným jazykem, kdy díky proudění vzduchu v tlamě a dýchacích cestách dochází k ochlazování sliznic, ale zároveň také k odpařování vody.Stejně jako pocení i tento způsob vede ke ztrátám tekutin, ale navíc je oproti pocení i méně efektivní. Zrychlené a mělké dýchání navíc neumožňuje dostatečné okysličení tkání, zejména při zátěži, kdy jsou potřeba nádechy spíše pomalé a hluboké. Důsledkem je pak nejen přehřátí, ale také hypoxie neboli nedostatek kyslíku.
Rizikové faktory
Kromě výše popsaných obecných faktorů, je u zvířat potřeba zohlednit i další aspekty. Míra rizika v konkrétní situaci záleží nejen na okolním prostředí, ale i na konkrétním jedinci.
Co riziko přehřátí dále zvyšuje?
- nedostatečné proudění vzduchu (pozor na uzavřené, nedostatečně větrané prostory)
- velikost zvířete (větší zvíře je více náchylné, kvůli nepříznivému poměru hmotnosti a plochy těla)
- výraznější osvalení (svaly vytváří teplo a naopak spotřebovávají kyslík)
- tvar lebky – brachycefalická plemena jsou náchylnější (nedostatečná kapacita k ochlazení vzduchu)
- obezita
- vyšší temperament
- velmi nízký nebo naopak velmi vysoký věk (nedokonale fungující schopnost termoregulace)
Jak předejít vzniku přehřátí?
Rad, co dělat a nedělat, je dnes sice všude plno, ale bohužel se i tak s tímto závažným, život ohrožujícím stavem, v našich praxích setkáváme často. Opakování je matka moudrosti, a proto si shrneme alespoň základní pravidla, jak zamezit vzniku tohoto problému.
- omezení a přizpůsobení fyzické aktivity (venčení v ranních nebo pozdních hodinách, vyhnout se nadměrné fyzické námaze, během ní dělat časté přestávky na odpočinek a ochlazení, procházky zkrátit na nezbytně nutnou dobu nebo vybírat trasy s dostatkem stinných míst)
- zajistit dostatek tekutin
- nikdy nenechávat zvíře na přímém slunci bez možnosti úkrytu do stínu
- nikdy nespoléhat na to, že samotné zvíře vyhodnotí, kdy už je na něj aktivity příliš (např. aporty)
- neponechávat zvíře v nevětraném prostoru, typicky automobily, ale také přepravky apod.
- pokud se pobytu v horkém prostředí nelze vyhnout, použijeme některé z moderních pomůcek, na trhu je dostupná celá řada chladících doplňků, nejen podložek, které využijeme při přestávkách nebo v domácím prostředí, ale dnes jsou k mání i chladící oblečky, vesty, límce apod.
Co dělat, když už problém máme?
Pokud se nám ani přes veškerá opatření nepodařilo zabránit vzniku přehřátí, tak jsou nejdůležitější dvě věci. Zaprvé - umět poznat, že je zvíře přehřáté, a zadruhé – umět mu poskytnout první pomoc.
Čeho si tedy všímat? Jaké jsou známky přehřátí u zvířete?
- velmi usilovné dýchání, s aktivním zapojením břišního lisu, dýchání na pohled působí namáhavě
- suché sliznice, jazyk, čenich, později pak zarudnutí sliznic, nadměrné slinění
- neklid, nervozita, třes, špatná koordinace pohybů, v pozdějších stádiích křeče, dezorientace
- snížená aktivita, s postupujícím zhoršením stavu letargie, až bezvědomí či kóma
- zvracení (v pokročilých stádiích)
Už víme, že zvíře je přehřáté. Co dělat dál?
- ukončit ihned veškerou aktivitu
- přesunout zvíře na stinné, chladné místo (do trávy, na studenou dlažbu nebo výše zmíněnou chladící podložku)
- nikdy zvíře neochlazujte prudce! - při chlazení nikdy nepoužívejte ledovou vodu, neponořujte celé zvíře do studené vody, ani ho studenou vodou nesprchujte či nepolévejte
- namočte mu břicho a třísla, krk a hlavu, do těchto míst lze přiložit i studené obklady, ale pozor - nadměrné zakrývání opět zpomalí proces ochlazování
- ochlazujte tlapky, můžete je ponořit například do kelímků či misek
- zajistěte proudění vzduchu - můžete psa ovívat ručníkem, vlastním tričkem apod.
- pokud zvíře reaguje a je schopno pít, nabízejte mu po menších dávkách chladnou (ne ledovou) vodu
- transport k ošetření a další terapii – nejprve ale ochlazujte sami na místě, tento čas můžete využít například k telefonátu na nejbližší veterinární pracoviště, abyste se jim dopředu ohlásili, že s tímto problémem přijedete (urychlí se tím pak ošetření na místě) nebo k dostatečnému vychlazení auta s pomocí klimatizace, než do něj zvíře naložíte a odvezete k veterináři, který ho vyšetří, zhodnotí jeho stav a následně rozhodne o dalším postupu terapie