Nebezpečí napadení klíštětem

Klíšťata patří do skupiny takzvaných klepítkatců, kam se řadí také pavouci, štíři či původci svrabu. Ke svému životu potřebují poměrně vysokou vzdušnou vlhkost, a proto se jim nejlépe daří v teplejších měsících s častějšími srážkami jako je květen a červen. Nicméně klíšťata se začínají objevovat, jakmile roztaje sníh. Ideálním prostředím pro klíšťata je neudržovaný travní porost, ideálně zastíněný stromy. Takže klíšťatům se dobře daří na neposekaných loukách, v trávě podél pěšinek v lese nebo v zetlelém listí. Životní cyklus klíšťat probíhá od vajíček přes larvální a nymfální stádia k dospělcům a trvá přibližně dva až tři roky, avšak při mírné zimě se tato doba zkracuje někdy i na pouhý rok. V každém životním stádiu se klíště musí napít krve, aby se mohlo vyvinout dál, případně se rozmnožit. Právě to s sebou nese riziko pro nás lidi a také pro naše zvířecí mazlíčky, neboť právě při sání krve dochází nejčastěji k přenosu onemocnění z klíšťat na jejich hostitele. Ve střední Evropě mezi tyto nemoci patří lymská borelióza, klíšťová encefalitida, anaplasmóza a u psů také babesióza nebo hepatozoonóza. Téměř všechna tato onemocnění mohou mít velmi závažný průběh a proto není radno si s klíšťaty zahrávat.

Ideální je úplně zabránit tomu, aby se klíště přisálo. Lidé se mohou chránit vhodným oblečením a repelentními přípravky. Pro ochranu psů a koček je na trhu je široká nabídka různých antiparazitárních přípravků, ve kterých nemusí být snadné se zorientovat a vybrat si ten pravý.

Přípravky mají různé formy, různou dobu ochranného působení a také různé účinné látky, které se šíří po těle psa nebo kočky různým způsobem.

Co se týče doby účinnosti, u spot-onů se pohybuje v řádech týdnů, takže je nutné jejich aplikaci pravidelně opakovat. Obojky působí v řádech měsíců, přičemž některé dokážou efektivně ochránit psa a nebo kočku po celou sezónu výskytu klíšťat. Obecně lze říci, že přípravky, které se aplikují na povrch těla, tedy obojky, spreje a spot-ony neboli pipety, většinou zůstávají pouze v srsti, kožním mazu či kůži a do zbytku těla pronikají pouze minimálně a tudíž představují menší zátěž pro organismus.

V případě tablet prochází účinné substance přes játra, než se konečně dostávají do cílového orgánu, kterým je opět kůže.

Přípravky se liší také v tom, zda jsou klíšťata usmrcena při pouhém kontaktu s ošetřeným zvířetem, nebo zda se klíště musí přisát, aby bylo zabito. Samozřejmě, pokud se klíště musí přisát, existuje zde stále riziko přenosu onemocnění. Ideální je tedy přípravek s repelentním účinkem, který klíště ochromí a zabije již při pouhém kontaktu se srstí a nedochází tak k přisátí.  Při používání přípravků aplikovaných na povrch kůže je však nutné dávat si pozor na jejich správnou aplikaci. Většinou je potřeba, aby se pes několik dní před a několik dní po aplikaci nekoupal. I časté koupání může účinnost přípravků snižovat.

Pokud zvolíte přípravek bez repelentního účinku a klíště se přisaje na našeho psa či kočku, nebo dokonce na nás, je potřeba jej co nejrychleji odstranit. Čím déle je totiž přišáté, tím větší je šance, že dojde k přenosu patogenů jako jsou borrelie, babesie či virus klíšťové enecefalitidy. Klíště určitě nezamazáváme olejem nebo podobnými substancemi, protože když se klíště dusí, vypouští více slin do hostitele a tak se výrazně zvyšuje riziko přenosu nemocí. Na klíště není vhodné sahat holýma rukama, neboť některé patogeny mohou být přítomny i na povrchu těla klíštěte. Takže jednoduše klíště uchopíme co nejblíže ke kůži pinzetou nebo kleštičkami určenými k tomuto účelu a vytáhneme ven. Klíště drží v kůži pomocí takzvaného chobotku s háčky, které však nejsou nijak uspořádány do závitů, takže diskuze o tom, zda točit po směru či proti směru hodinových ručiček jsou zcela zbytečné. Lze použít jemné viklání, či vykroucení, záleží, co komu jde lépe. Důležité je, aby bylo klíště odstraněno celé včetně „hlavičky“. Místo přisátí vydezinfikujeme, ideálně přípravkem na bázi jódu, který proniká do tkání. Klíštěte se pak musíme vhodným způsobem zbavit. Je možné jej utopit, rozmáčknout v papírovém kapesníku nebo spálit. Samozřejmě je vhodné místo, kde bylo klíště přisáté, průběžně kontrolovat. Avšak tzv. erytrema migrans, což je velká zarudlá skvrna kolem místa přisátí klíštěte, která je typickým příznakem boreliózy u lidí, se u psů příliš často neobjevuje. Někdy se v místě kousnutí vytvoří granulom, zejména pokud tam zůstala „hlavička“ klíštěte. Měli bychom taky pozorovat pohyblivost psa, případnou bolestivost kloubů, apatie, horečky či případné křeče. Tyto symptomy mohou provázet výše uvedená onemocnění přenášená klíšťaty. V případě, že tyto příznaky zpozorujete,  je vždy nutná konzultace u veterinárního lékaře.

Abychom si ušetřili tyto starosti s vyndaváním klíštěte a obavy, zda nedošlo k přenosu nějaké nemoci, je opravdu na místě investovat do správné ochrany, která příliš nezatěžuje organismus našeho zvířecího miláčka, minimalizuje riziko přenosu onemocnění a působí dostatečně dlouhou dobu. Díky tomu zůstane zdraví našeho psa nebo kočky efektivně ochráněno a my si budeme moci bez starostí užívat odpočinek v přírodě.

MVDr. Barbora Červená, Ph.D.
(či oslovení v textu „veterinární parazitoložka“).

Medajlonek:

Promovala na Veterinární a farmaceutické univerzitě Brno v roce 2013 a od té doby pracuje na Ústavu patologické morfologie a parazitologie na téže univerzitě, kde zabývá především výzkumem zaměřeným na helminty se zoonotickým potenciálem. Dochází také do veterinární ordinace pro psy a kočky. Má dvě fenky Jack Russell teriéra, jimž se věnuje ve svém volném čase.

Pro své psy používá Foresto.

AWB schvalovací číslo: L.CZ.MKT.AH.03.2018.0453