Trocha suché teorie na začátek…
VAKCINACE – je to aktivní imunizace jedince. To znamená, že podáním vakcíny přimějeme organismus, potažmo jeho imunitní systém, aby si sám vytvořil protilátky proti konkrétnímu onemocnění, naučil buňky svého imunitního systému správnou odpověď, a díky tomu pak v budoucnu dokázal na původce tohoto onemocnění správně reagovat. Velmi zjednodušeně řečeno simulujeme samotný kontakt s původcem onemocnění, ale v jeho upravené formě tak, aby nepropukla nemoc jako taková, ale přesto se imunitní systém naučil, jak při příštím kontaktu s původcem, tedy virem nebo bakterií, má postupovat, aby jej účinně zlikvidoval.
PRIMOVAKCINACE - počáteční opakované podání vakcíny ve štěněcím nebo kotěcím věku, při kterém se zvíře poprvé setkává s původci onemocnění a začíná si vytvářet vlastní imunitu proti nim.
BOOSTER – první dávka po dokončení primovakcinace, její účel je posílení imunity, proto booster
Mateřské protilátky a jejich vliv na účinnost očkování
Jelikož většina našich domácích mazlíčků patří mezi savce, tak jejich základním znakem je příjem mateřského mléka v časných stádiích života. To je důležité nejen jako výživa, tedy přísun energie, ale také jako cenný zdroj vitamínů, minerálů a hlavně protilátek, které si vytvořila v průběhu života matka a které přecházejí do mateřského mléka a propůjčují mláďatům ochranu pro první týdny jejich života (zde se jedná o formu pasivní imunizace neboli ochrany). Protilátky bohužel nejsou nesmrtelné a v těle mláděte časem zaniknou a ono poté bude závislé na těch, které si vytvoří samo. K tomu mu pak dopomůže buď přímo kontakt s konkrétním patogenem nebo právě vakcinace/očkování.
Množství protilátek od matky u mláděte začne klesat již poměrně záhy po narození. Zhruba okolo 8. týdne života se dostávají na hranici, kdy již jejich hladina nemusí být dostatečná pro zabránění vzniku onemocnění. A to je tedy vhodná doba pro první dávku vakcinace, která mládě podnítí k tvorbě protilátek vlastních, jejichž hladina se oproti těm mateřským bude naopak postupně zvyšovat, až zvíře dosáhne určitého bodu, kdy bude již plně schopno obranyschopnosti proti konkrétnímu onemocnění. Bohužel to má i stinnou stránku, mateřské protilátky totiž u mláděte budou s těmi jeho vlastními tak trochu bojovat, navzájem se ovlivňovat, často dokonce vyrušovat. V důsledku pak mateřské protilátky sníží účinnost vakcinace a ve chvíli, kdy jejich hladina poklesne do té míry, že nevytváří dostatečnou ochranu, mládě může zůstat po určitou dobu zcela nechráněné. Protože mateřských protilátek má již málo, ale svoje vlastní nevytvořilo kvůli nízké účinnosti vakcíny. Toto období se nazývá imunitní okno. A je důležité o něm vědět hlavně proto, že to je termín, kdy NEJDŘÍVE by mělo očkování štěněte či kotěte skončit. U drtivé většiny psů a koček toto období končí v 16. týdnu věku. To znamená, že dřívější ukončení primovakcinace bude s velkou pravděpodobností mít za následek nedostatečnou hladinu protilátek a tedy i ochrany.
Už jsme se dozvěděli, že začít bychom měli v týdnu osmém a končit v týdnu šestnáctém. To platí jak pro kočku, tak pro psa. Liší se jen množství nemocí, proti kterým se oba tyto druhy očkují. Zatímco kočkám většinou dáváme pouze trojkombinaci, psi dostávají vakcínu složenou z nemocí pěti a k tomu navíc vzteklinu, která je ze zákona povinná a v ČR musí být aplikována nejpozději do věku 6 měsíců zvířete.
My si ukážeme základní schémata, která se dále přizpůsobují aktuální nákazové situaci v místě, kde se zvíře nachází, a v případě nutnosti posouváme začátek očkování již do věku 6 týdnů. Vždy se dávky opakují po 2-4 týdnech dle potřeby a již zmíněné nákazové situace. Pokud je příznivá, postačí menší počet dávek. Proto není vždy nutné, aby vaše štěně či kotě dostalo všechny dávky tak, jak jsou popsány v tabulce níže. Pokud první očkování dostane v 8. týdnu a opakovat se budou po 4 týdnech, pak celkově dostane pouze 3 dávky, a přesto bude plně chráněno. Naopak zvíře, u nějž bylo nutné z důvodu většího rizika nákazy začít s očkováním dříve, a aplikují se dávky v odstupu 2 týdnů, dostane dávek 6. Shrnuto, počet dávek se může lišit, ale je nutno dodržet pravidlo, že poslední dávka je podána v 16. týdnu nebo později. Níže popsaná schémata jsou platná pro zvířata, která jsou chována v běžných domácnostech. Jinak se přistupuje samozřejmě ke zvířatům v útulcích či depozitech, která jsou s ohledem na větší množství zvířat v daleko větším ohrožení nákazou.
Jak vypadají konkrétní vakcinační schémata v praxi, se dozvíme v příštím článku.