_cmsico.png)
U obou druhů zvířat se budeme zaměřovat na tzv. „core“ (tedy základní) vakcíny a vzteklinu, která sice obecně nepatří mezi základní vakcíny, ale v České republice a mnoha dalších státech je její aplikace regulována právními předpisy, a proto je povinná.
Plán očkování u štěněte
Pro lepší orientaci budu u psů používat pro onemocnění zkratky, které se nacházejí na nálepkách, které se umísťují do očkovacího průkazu. U štěňat jsou core vakcínami:
D – psinka (distemper)
H – infekční hepatitida způsobená adenoviry (proto někdy také A)
P – parvoviróza
R – rabies neboli vzteklina (není core vakcínou v pravém slova smyslu, ale její podání je u nás ze zákona povinné, a proto jej nelze vynechat)
Non-core vakcíny, které sice nejsou součástí základu, ale z důvodu nepříznivé nákazové situace se u nás běžně používají:
Pi – parainfluenza, virus podílející se na vzniku tzv. „psincového kašle“
L – leptospiróza, neboli „krysí žloutenka“, která je velmi závažným onemocněním přenosným i na lidi (zoonóza), je přenášena hlodavci a vyskytuje se celosvětově
Úvodní dávka se podává dle nákazové situace ve věku 6-8 týdnů (DHP), pokud je nutno dříve, lze již od věku 4 týdnů podat pouze kombinaci DP, většinou z důvodu rizika nákazy parvovirózou.
Opakujeme každé 3-4 týdny.
Složky Pi a L lze přidat od 8.týdne věku (aplikují se společně s předchozími v jedné injekci a vzniká tzv. pětikombinace) a opět se opakují každé 3-4 týdny do věku 16 týdnů.
Vzteklina se aplikuje nejdříve ve věku 12 týdnů a nejpozději musí být podána do 6 měsíců věku.
Posilující dávka (booster) se podává ve věku 26 týdnů.
Následné přeočkování se provádí 1x ročně v případě Pi a L, 1x za 3 roky v případě DHP.
Vzteklina se liší podle typu vakcíny a v návaznosti na doporučení výrobce se podává jednou za 1-3 roky.
Poznámka:
U psů se navíc můžeme setkat s celou řadou non-core vakcín, tedy doplňkovým očkováním. Nejčastěji používaná u nás je vakcinace proti „psincovému kašli“, tetanu a lymské borelióze. Jejich zařazení do schématu se plánuje po dohodě s ošetřujícím veterinárním lékařem.
Plán očkování u kotěte
Stejně jako u psů platí poučka, že s vakcinací končíme nejdříve ve věku 16 týdnů. U koček to bývá poněkud jednodušší. Malé kotě by se nemělo od matky oddělovat dříve než ve věku 12 týdnů (84 dní), a proto bude mít v době odběru za sebou většinou již 2 dávky vakcinace. Běžně se používá trojkombinovaná vakcína již od úvodní dávky a opakuje se ve stejném složení.
U koťat patří mezi core vakcíny tyto:
FPV – kočičí parvovirus neboli panleukopenie
FCV – kočičí calicivirus
FHV – kočičí herpesvirus (FCV + FHV způsobují „kočičí rýmu“)
Úvodní dávka se podává ve stáří 6-8 týdnů.
Opakuje se každé 3-4 týdny až do dosažení věku 16 týdnů.
Booster, tedy posilující dávka, je podáván ve věku 26 týdnů.
Přeočkování (revakcinace) se dále provádí ve frekvenci jednou za 1-3 roky dle způsobu života, rizikovosti konkrétní oblasti a nákazové situace.
Vakcinace proti vzteklině – u koťat stejně jako u psů nejdříve ve 12 týdnech věku, u koček není v ČR ze zákona povinná, nutná je pro cestování do zahraničí.
Poznámky:
Použití vakcíny proti vzteklině u koček se pravděpodobně pojí s vyšším rizikem výskytu FISS (feline injection site sarcoma). Non-core vakcíny, které jsou v ČR dostupné a lze je použít, jsou: vakcinace proti Chlamydiím a proti FeLV, tedy kočičí leukémii (v určitých situacích a oblastech lze považovat za součást core, zejména u mladých zvířat s přístupem ven).
Otázky a odpovědi
Mohu na očkování se zvířetem, které má průjem, zvrací, kašle nebo má jiné zdravotní problémy?
Ne, očkování se provádí pouze u zvířat klinicky zdravých, proto jej před aplikací vakcíny veterinář vždy musí vyšetřit, vyptat se vás na různé obtíže a jeho stav zhodnotit.
Jak a kam se vakcína aplikuje?
Většina vakcín se aplikuje pomocí injekční stříkačky a jehly po vytvoření kožní řasy do podkoží neboli subkutánně. Výjimkou je například tetanus, který se aplikuje do svalu, většinou do stehna pánevní končetiny (po takové aplikaci se může objevit kulhání) nebo vakcína proti infekční laryngotracheitidě (psincovému kašli), která se aplikuje na nosní sliznici. Nejčastějšími místy aplikace u psů jsou mezilopatková oblast a oblast slabin. U koček se tato místa nedoporučují z důvodu rizika vzniku postinjekčního sarkomu (FISS). Pro případ vzniku této komplikace je vhodnější místo k aplikaci takové, kde jej bude nejsnazší odstranit a kde nemá šanci tento nádor prorůst k důležitým strukturám. Preferována je oblast končetin, případně ocasu, vyhnout bychom se naopak měli oblasti mezi lopatkami, na hrudníku, hřbetě apod.
Musím očkovat i zvíře, které nikam nechodí/žije doma?
Bohužel žádné zvíře nelze zcela izolovat od okolního prostředí, existuje, byť minimální, šance, že mu původce onemocnění domů přinesete nechtěně vy sami (na oblečení, obuvi apod.) nebo se nakazí, a to už reálně hrozí, během návštěvy veteriny, psího salónu apod. U takových zvířat je lepší variantou spíše prodloužení intervalu mezi jednotlivými dávkami než úplná absence očkování. V neposlední řadě je vhodné očkování brát také jako příležitost k preventivnímu vyšetření.
Co je normální po očkování a co naopak ne?
Po vakcinaci se může vyskytovat přechodná únava 2-3 dny a je proto lepší po očkování dodržovat spíše klidový režim. Běžně se také vyskytují lokální reakce v místě vpichu (zduření, bolestivost), které se ale v průběhu cca 2-3 týdnů zmenšuje a postupně zmizí. Pokud přetrvává déle nebo se naopak zvětšuje, navštivte veterinárního lékaře. Normální není ani výskyt zvracení či průjmu, horečky, letargie nebo otoků, zejména v oblasti hlavy a krku. Ihned vyhledejte pomoc veterinárního lékaře a při příštím očkování nahlaste, že tyto problémy nastaly, ať váš veterinář může provést opatření, která zabrání opakování obtíží. Většinou výskyt těchto obtíží neznamená, že již zvíře nemůže být očkováno, ale například je zvolena vakcína jiného typu, případně je zvířeti před aplikací podána látka potlačující nežádoucí reakci a zvíře je po vakcinaci pečlivěji sledováno.
Je problém, pokud jsem promeškal datum přeočkování?
Problematické je to pouze u psů, a to u složek Pi a L, které bohužel nedrží hladinu protilátek dostatečně dlouho, a pokud jste očkování „prošvihli“ výrazněji, v řádu týdnů/měsíců, tyto 2 složky bude nutno podat 2x po sobě v odstupu 2-4 týdnů. Naopak u koček a složek DHP u psů prodleva nehraje větší roli, a proto stačí podání jedné dávky.
Zvláštní výjimkou jsou ale právě mláďata, zde platí, že je intervaly nutné dodržet, protože imunitní systém se tvorbu protilátek teprve „učí“. Pokud je interval mezi jednotlivými dávkami v rámci primovakcinace delší než 6 týdnů, je opět nutné podat 2 dávky v rozmezí 2-4 týdnů bez ohledu na typ použité vakcíny a počet dávek, které doposud byly podány.
V kolika letech mohu přestat své zvíře očkovat?
S touto otázkou se setkáváme velmi často a odpověď na ni většinu majitelů nepotěší. Vhodný čas na ukončení očkování není nikdy. Například core vakcíny drží imunitu dlouho a proti těmto nemocem bude zvíře dostatečně chráněno poměrně dlouhou dobu, ale proti těm ostatním už ne. Dalším aspektem je i to, že vždy náchylnější k infekčním onemocněním jsou právě mláďata a staří jedinci, stejně jako je to u nás u lidí, proto zde argument pokročilým věkem není vůbec validní. I zde je tedy nejlepší a nejbezpečnější variantou spíše prodloužení intervalů, ale rozhodně ne naprosté vynechání vakcinace.
Je možné očkovat březí zvířata?
Ne, očkovat březí zvířata není možné, s výjimkou vakcín určených právě pro období gravidity (např. herpesvirus). Kontroverzním tématem je také vakcinace v průběhu říje (hárání/mrouskání). Některé zdroje uvádí možné snížení imunitní odpovědi v průběhu říje, kdy tělo z důvodu očekávání cizorodého materiálu od samce má potlačenou imunitu, ale jednoznačné důkazy chybí. Riskantní to je rozhodně ve chvíli, kdy už samice může být březí (viz výše). A v neposlední řadě může být návštěva veterináře se samicí v říji docela náročným zážitkem, protože bude okolní zvířata nadměrně zajímat. I z tohoto důvodu je rozumné si očkování plánovat mimo tuto dobu.
Je možné očkovat zvířata, která mají chronické onemocnění?
Na tuto otázku není jednoznačná odpověď, vždy záleží na konkrétním onemocnění. Principálně lze očkovat i zvířata s chronickou medikací (např. onemocnění srdce, zažívací obtíže). Ke zvážení rizik a přínosů je to u zvířat trpících autoimunitními onemocněními, neurologickými obtížemi (např. epilepsie) nebo u onkologických pacientů. Záleží na tom, zda je pacient stabilní, jaká je jeho dosavadní vakcinační historie, jakou terapii momentálně podstupuje a vše je na uvážení jeho ošetřujícího lékaře, který vždy porovnává možná rizika oproti výhodám, které ochrana poskytuje.