Původ
Osmáci patří mezi hlodavce z čeledi osmákovitých. Ve stejné skupině hlodavců se nachází i další populární domácí mazlíčci - morčata a činčily. Původní domovinou osmáků je Jižní Amerika, konkrétně Chile. Žijí v různých oblastech, od přímořských, až po ty horské v pohoří Andy. Osmáci jsou velmi aktivní zvířata, s převahou činnosti hlavně ve dne. Ve volné přírodě žijí v koloniích, které čítají více než 15 jedinců. Jejich příbytky tvoří často velmi rozsáhlé komplexy nor, které se skládají z mnoha hnízd a zásobáren potravy.
Biologická charakteristika
Osmáci se dožívají v průměru 5-7 let, s tím, že pohlavní dospělosti dosahují již velmi brzy, ve věku 2-3 měsíců. V dospělosti váží 180-280 g, samičky bývají drobnější. Mláďata se rodí na konci gravidity trvající cca 90 dnů. Ve vrhu bývá většinou okolo 5-7 mláďat. Ačkoliv jsou po narození velmi drobná (váha 8-16 g), oči otevírají ihned po narození a rodí se osrstěná a v podstatě plně vyvinutá. Matka je kojí zhruba 6 týdnů, v jejichž průběhu mladí osmáci postupně přechází na pevnou stravu.
Chov
Jak vychází z jejich přirozenosti, osmáci jsou velmi sociální zvířata, samota jim způsobuje velmi závažný stres, a proto se doporučuje chovat je buďto v páru nebo ve skupinách samic. Kromě hloubení nor osmáci také velmi rádi a dobře šplhají. Vhodné chovné zařízení pro ně tedy představuje vysoká drátěná klec s pevnou spodní částí, ze skla či tvrdého plastu. Jiné materiály spíše nelze doporučit, protože osmáci mohou méně odolné zařízení ničit. Vhodnou podestýlku představují bezprašné substráty, například kukuřičná drť, hobliny, Asan nebo i seno. Podestýlky s vyšší prašností mohou vést k problémům s dýchacím ústrojím nebo vzniku zánětu spojivek. Ideální teplota prostředí by se měla pohybovat mezi 18 a 24°C.
Vnitřní prostor by měl být doplněn prvky umožňujícími šplhání, například větvemi, ale také dostatkem ploch k odpočinku, klidně i vyvýšených. Zároveň musí obsahovat dostatek úkrytů pro každého z jedinců, kteří prostor sdílejí. Nedostatek úkrytů vede k agresivitě a bojům ve skupině. Aktivitu zvířat lze podpořit například pomocí kolotoče s kompaktní nášlapnou plochou (ne drátěnou).
Stejně jako činčily potřebují osmáci k péči o srst koupele v písku. Lze použít ten určený pro činčily. Vkládáme jej do ubikace 2-3x týdně na 10-15 minut.
Zdraví osmáků - požadavky na krmení, možné problémy
Osmáci jsou striktní herbivoři, tedy býložravci. V krmné dávce vyžadují vysoký podíl vlákniny, a to až ve výši 30 %. Základ krmné dávky by proto mělo tvořit seno. Doplnit lze o trávu, větvičky i s kůrou a listím, bylinky či občasně zeleninu. Čemu by se naopak chovatelé měli vyhýbat, je zvýšené množství sacharidů v potravě. Osmáci jsou totiž kvůli přirozeně nižší účinnosti inzulinu náchylní ke vzniku cukrovky (diabetes mellitus) a s tím souvisejícímu vzniku zákalu čočky. Velmi nevhodné jsou z tohoto důvodu běžně prodávané směsi pro hlodavce, které obsahují ořechy nebo sušené ovoce.
Kromě výše zmíněného diabetu může docházet v případě potyček ve skupinách k různým kousným poraněním s následným vznikem abscesu. Pokud je agresivita nezvladatelná změnou chovatelských opatření, bývá někdy nutná kastrace, a to zejména u samců.
Poměrně častá je automutilace, neboli sebepoškozování, ke kterému dochází následkem stresu z nevhodného prostředí či zdravotních problémů (často třeba kvůli onemocnění zubů). Zasaženy bývají okrajové části těla, zejména pak ocas. Stejně jako ostatním doma chovaným drobným savcům se ani osmákům nevyhýbají onkologická onemocnění, setkat se můžete například s nádory na kůži, v dutině ústní či na pohlavním aparátu.