Kloubní výživa jako pomoc při obtížích
Kromě výše zmíněné prevence, zejména u velkých plemen, nebo u zvířat s vysokou mírou zátěže, aktivní, s často namáhaným pohybovým aparátem, kde využijeme kloubní preparáty již v útlém věku, je asi nejčastější situací, kdy ji podáváme, období vyššího středního věku a období seniorské. U zvířat všeho věku je součástí léčebné strategie při poúrazových stavech nebo po ortopedických operacích. Všechny tyto aspekty života našich zvířat, věk, extrémní sportovní výkony nebo úrazy přispívají ke vzniku osteoartrózy.
Co to je osteoartróza?
Osteoartróza, někdy také osteoartritida neboli DJD (z anglického „degenerative joint disease“) je jak již anglický název napovídá degenerativní onemocnění kloubů, při němž dochází k destrukci a přestavbě chrupavky uvnitř kloubů, ale také ke změnám na kosti, která je součástí kloubu a v konečném důsledku vede ke snížení vrstvy chrupavky, postupně ke změnám ve funkci kloubu a v konečném důsledku tak vede ke zhoršení pohyblivosti kloubu a jeho bolestivosti.
Jak osteoartrózu poznat
Diagnózu je možné stanovit pouze rentgenologicky, kdy na snímcích vidíme typické změny – zúžení kloubní štěrbiny, subchondrální sklerózu, kostní cysty nebo velmi často i osteofyty (patologické výrůstky na kostech). Nejčastěji postižené bývají velké klouby - kolena, kyčle, lokty a ramena, ale stejně tak může problém být v zápěstních kloubech, kloubech prstů nebo na meziobratlových spojeních.
To je teorie, v praxi ale většinou nejprve musíme mít důvod k tomu, abychom se zvířetem rentgen vůbec podstupovali a tyto změny na něm poté našli. Čeho si tedy všímat, abychom tento problém odhalili pokud možno co nejdříve a včas zahájili intervenci, a tím se pokusili progres tohoto onemocnění co nejvíce zpomalit? Jak všichni víme, zvířata nemluví, nebo alespoň ne tak, jak bychom si představovali a velmi často asi i přáli. Jsme tedy odkázáni pouze na to, abychom dostatečně dobře pozorovali případné změny v jejich chování, v pohybových vzorcích a návycích.
Protože kočka není pes, probereme si projevy u těchto druhů samostatně, protože se mohou v některých věcech lišit. Co mají ale rozhodně společné a co také nezbytně musí zaznít jako první, je to, že jim toto onemocnění způsobuje bolest. A ne, pokud pes nebo kočka „nepláče“, neznamená to, že je nic nebolí. Možná se nad touto větou právě usmíváte, protože to je přece jasné, ale skutečně je to nejčastější argument majitelů zvířat v momentě, kdy jim sdělíme, že zvíře má pravděpodobně osteoartrózu, trpí bolestmi, a proto se špatně hýbe, a že je na místě podniknout další kroky: „Ale vždyť on nepláče/nekňučí“.
Často máme velkou tendenci si zvířata polidšťovat a tak nějak podvědomě očekáváme, že se budou projevovat stejně jako my. Opak je pravdou. Právě proto je důležité si popsat, co máme sledovat, abychom bolest v souvislosti s osteoartrózou poznali včas, třeba i v případech, kdy není dominantním projevem kulhání.
Pes
U psů to může být o něco snazší, protože jsme zvyklí je více sledovat. Trávíme s nimi více času, chodíme s nimi na procházky, a tak nás může zarazit například to, že již neujdou takovou vzdálenost jako jindy, nebo si častěji zvolí pomalejší tempo, drží se více u nás místo neustálého pobíhání okolo. Doma často prvním projevem bývá obtížnější vstávání nebo nejistý pohyb, obzvlášť na klouzavém povrchu (dlažba, plovoucí podlaha apod.). Velmi typické je pro osteoartrózu zejména to, že se projevuje nejvíce po odpočinku. Poté se zvíře takříkajíc rozhýbe, svaly se zahřejí a pes může najednou působit stejně čile jako jindy. Zpozornět byste měli například i ve chvíli, kdy se pes vyhýbá skákání, například najednou přestává spát na gauči či v posteli, déle mu trvá, než se ke skoku nahoru či seskoku dolů odhodlá.
Pokud máte doma schody, často můžete vidět, že pohyb po nich dělá zvířeti větší problémy než by měl. Někdy můžeme pozorovat otoky nebo zbytnění kloubů, sníží se jejich rozsah nebo slyšíme lupání při pohybu. To už ale vyžaduje trochu bližší zkoumání. Pokud je proces již pokročilý, mohou někteří psi reagovat při snaze o manipulaci s bolavými končetinami agresivně.
Kočka
S kočkou na procházky většinou nechodíme a navíc kočky jsou skutečně mistryně v maskování svých obtíží, a proto je někdy velmi těžké poznat, že se něco děje. Jejich projevy jsou totiž daleko méně nápadné. Co lze pozorovat poměrně často, je obecné snížení aktivity, kočka více odpočívá. Může mít problémy v souvislosti s vykonáváním potřeby. Stejně jako psi, začne být opatrnější při skákání, více se rozmýšlí před skokem nahoru, vymýšlí alternativní cesty, jak se do výšky dostat. Typické je také to, že při seskoku se snaží co nejvíce „spustit“ dolů po svislém povrchu, aby tak zmenšila výšku „pádu“ a tím i náraz při dopadu.
Srst může být zplstnatělá, protože se o ni kočka nedokáže kvůli pohybovému omezení dobře starat, nebo naopak se o bolestivá místa zajímá více (nadměrné vylizování), nejčastěji v oblasti hřbetu a pánevních končetin. Stejně jako psi mohou reagovat agresivně při snaze o manipulaci, a to například i při česání nebo hlazení, pokud se k citlivému místu přiblížíme.
Co můžeme dělat?
Pokud jste již společně s veterinářem problém diagnostikovali, pravděpodobně vám navrhne další postup. V pokročilých fázích vás pravděpodobně neminou léky proti bolesti, které vám předepíše váš veterinární lékař. Dnes máme k dispozici kromě tabletek a sirupů proti bolesti i velmi moderní léky v injekční formě určené přímo na bolesti spojené s osteoartrózou. Je důležité si uvědomit, že toto onemocnění neumíme vyléčit, pouze zpomalujeme jeho progresi a prodlužujeme tím aktivní život.
Na závěr si dáme pár tipů, co můžeme udělat sami:
- udržování správné váhy – nadváha nebo dokonce obezita problémy ještě dále umocňují
- prvním krokem bývá nasazení kloubní výživy, a to většinou preparátu s obsahem MSM a analgetických složek jako je CBD nebo výtažek z rostliny Boswellia serrata
- úprava prostředí – umožnit zvířeti co nejsnazší pohyb, omezit nutnost skákat, chodit po schodech atd., většinou pomohou různé schůdky nebo rampy, fantazii se meze nekladou, kočky mohou potřebovat výměnu toalety za model s nižším okrajem, aby do něj snáze vlezly a lépe se zde pohybovaly, někdy potřebují i jemnější strukturu steliva
- pohybový režim – pravidelnost a přiměřenost je základ, pokud to jen trochu lze, s aktivitou nepřestávejte, jen ji přizpůsobte – kratší a častější procházky jsou ideální
- fyzioterapie – vhodné cvičení může pomoci zlepšit pohyblivost
- další metody – stejně jako u lidí lze vyzkoušet akupunkturu, magnetoterapii, masáže a další