Péče o klouby
Začíná se oteplovat, dny se prodlužují a většina z nás začíná opět se svým čtyřnohým parťákem trávit co nejvíce času venku. Na co všechno bychom měli myslet a co můžeme udělat pro to, abychom svým zvířatům co nejvíce pomohli k tomu, aby je pohyb těšil, bavil a byl pro ně příjemný? A jak co nejvíc prodloužit dobu, po kterou s námi budou schopni takto aktivně trávit čas a první omezení nás potkala pokud možno co nejpozději a naši chlupáči byli schopní bezstarostného pohybu i ve vyšším věku?
Nejdůležitější je prevence
Tak jako u všeho. A začít bychom měli již velmi brzy. V tomto článku se budeme primárně zaměřovat na psy, a to ne proto, že by kočky na bolesti kloubů nebo jiné problémy s pohybovým aparátem tolik netrpěly, ale spíše proto, že jejich životní styl je přecejen poněkud těžší ovlivnit. Jakmile se k nám poprvé dostane nový člen rodiny, již bychom měli myslet na to, jak mu co nejlépe zajistit dobrý základ pro zdravé klouby.
Pohyb
Nad čím bychom se měli zcela určitě zamýšlet, je pohyb. Zde je nejdůležitější dbát zejména na pravidelnost, ale také na přiměřenost. Zjednodušeně to znamená, že jsou lepší častější procházky, i kdyby kratší, než jedna procházka za týden, která bude velmi vydatná. Nárazové aktivity nejsou dobré, zejména u netrénovaných jedinců. Pohybový aparát si musí na zátěž zvykat postupně, aby byly šlachy a vazy dostatečně pevné a svaly silné. Toto pravidlo je vhodné mít na paměti i při každém dlouhodobějším výpadku z pohybového režimu, například po zimním období, kdy je aktivit o něco méně, ale třeba také po pauzách způsobených například lehčími zraněními apod.
Štěňata
Samostatnou kategorií jsou v této oblasti štěňata. Jejich pohybový aparát se teprve rozvíjí, klouby jsou více náchylné na nestabilitu díky větší volnosti vazů, což jim, stejně jako dětem, umožňuje větší flexibilitu a tím pádem je menší šance na případné úrazy v tomto „neohrabaném“ období života, ale zároveň při nadměrné zátěži může tento jev napomoci vzniku problémů do budoucna z nadměrného opotřebení kloubních struktur. Proto se obecně doporučuje dbát na to, aby byla pohybová aktivita u rostoucích jedinců dobře kontrolovaná.
Na místě je například dnes již poměrně notoricky známé nošení štěňat do a ze schodů. To je vhodné zejména v případech, kdy majitel bydlí třeba ve 4. patře v domě bez výtahu a pes by byl tuto cestu nucen absolvovat xkrát denně. Naopak občasné seběhnutí kratších schodů určitě žádné štěňátko „nezabije“. Kromě toho je ale vhodné štěně i na procházky zvykat postupně. Vzdálenost, kterou jej nutíme ujít, bychom měli prodlužovat postupně s tím, jak štěně roste a postupně buduje kondici.
Určitě není dobrý nápad vzít malé štěně na několikahodinovou procházku nebo odrůstajícího psího puberťáka běhat vedle kola. Každé zvíře je individualita a jeho schopnosti i nároky se mohou lišit, ale obecná poučka o vhodné délce trvání pohybové aktivity je u štěněte 5 minut na každý jeho měsíc. To znamená, že tříměsíční štěně by mělo procházkou strávit cca 15 minut najednou. Toto by mělo proběhnout aspoň 1x – 2x za den. Berte to jako výchozí bod, kterého se lze na začátku chytit, sami postupně poznáte, zda zvládá a potřebuje vaše štěně pohybu méně nebo více.
Jaký druh pohybu je vhodný?
Vyhnout bychom se měli, pokud je to jenom trochu možné, tomu, aby pes nadměrně skákal nebo prováděl aktivity, které vyžadují náhlé změny směru nebo rychlosti, to znamená, kde se prudce brzdí nebo ve velké rychlosti otáčí. Samozřejmě, že existují psí sporty, kde přesně toto je vyžadováno a potřebné, ale u psích sportovců je, stejně jako u těch lidských, situace poněkud odlišná v tom, že mají i celkově odlišný režim. Více pozornosti se věnuje nejen kondiční přípravě, balančním a kompenzačním cvičením, ale například i regeneraci po tréninku. Pokud tedy máte doma pouze „rekreačního“ psího sportovce, je lepší některé pohybové aktivity omezit. Samozřejmě, že si občas se psem můžete zaházet s aportem, míčkem nebo třeba frisbee, ale určitě by neměly tyto aktivity tvořit většinovou náplň jeho aktivního času, i když pes sám by si určitě nestěžoval. Velká většina z nich by totiž tyto hrátky byla schopná provádět až do roztrhání těla. Tady bohužel musíme „mít rozum“ místo nich. Co je naopak velmi vhodné, jsou ty nejpřirozenější pohyby pro psa, plynulý pohyb během procházky, i kdyby v rychlejším tempu, ideálně po alespoň krátkém zahřátí na začátku aktivity a s dostatečným vydýcháním a zklidněním na jejím konci.
Výživa
Dalším důležitým aspektem je správná výživa. Zaměřte se na kvalitní krmení pro odpovídající váhovou a věkovou kategorii. Čerství majitelé psů, zejména velkých plemen se poměrně často ptají na to, zda mají již u štěňat používat kloubní výživu. Odpověď není úplně jednoduchá, ale obecně lze říci, že pokud vyberete vhodné a kvalitní krmení, pak to nemusí být nutné, protože vše pro zdravý a vyrovnaný vývoj pohybového aparátu již obsahuje tato strava. Pokud i přesto pocítíte potřebu zvířeti tyto doplňky podávat, je důležité zaměřit se na složení a používat ideálně jen ty, které jsou pro mladá, rostoucí zvířata určené. Například přípravky s MSM či CBD jsou vhodné spíše pro starší zvířata s již rozvinutou osteoartritidou, kdežto pro mladého psa je jako prevence dostatečné podávání přípravků s obsahem například kyseliny hyaluronové, chondroitinu a glukosaminoglykanů.
Jaké máme konkrétní možnosti kloubní výživy a jak ji podávat?
Doplňky stravy, které podporují zdraví kloubů, se dnes vyrábějí v různých formách. Největší výběr je z variant klasických kapslí nebo tabletek. Pro zvířata, která hůře přijímají tablety, jsou vhodnější například ty přípravky, které jsou ve formě ochucených pamlsků. Dále také existují preparáty, které jsou v tekuté podobě, tedy jako sirup či suspenze. Ty se poměrně dobře hodí například i pro použití u koček, protože bývají chutnější a kočky obecně tekutou formu přijímají lépe než tu pevnou. Poslední možností, která je ale určena pouze pro aplikaci veterinárním lékařem, jsou injekční preparáty, které obsahují většinově hlavně kyselinu hyaluronovou, a podávají se parenterálně, buď do žíly, do podkoží nebo méně často i přímo do kloubu (tato varianta se využívá spíše terapeuticky po úrazech či ortopedických operacích než při prevenci).
Dávkování
Dávkování se řídí vždy podle informace uvedené na obalu konkrétního přípravku a je závislé na druhu zvířete a jeho hmotnosti. Nejčastěji je zpočátku podávána dávka vyšší a s postupným nástupem účinku se snižuje. Pokud kloubní výživu používáte již jako podporu u zvířat s pohybovými obtížemi, pak se nejčastěji podává trvale. Naopak v rámci prevence je většinou používáno schéma, kdy kloubní výživu nepodáváme dlouhodobě, ale provádíme tzv. kúry, to znamená, že podáváme přípravek 2-3 měsíce v kuse, poté dáváme 2-3 měsíce pauzu a toto celé pak opakujeme. Ve výsledku to pak znamená, že tuto proceduru provádíme 2xročně. Pokud jste zatím kloubní výživu nikdy nedávali, tak právě období přechodu mezi zimou a jarem je poměrně vhodným obdobím, kdy s tím můžete začít.