Perská kočka

Bezedná miska
Perská kočka

Perská kočka je jedno z nejoblíbenějších a nejpopulárnějších kočičích plemen na světě. Je to kočka huňatá, přítulná, společenská a má velice zajímavou a dlouhou historii. Kočka do bytu i domu, k pejskovi i jiné kočce, do klidnější domácnosti i k dětem. Že by ideální kočka?

 

 

Základní parametry aneb kočka v číslech

Perská kočka patří mezi středně velké kočky. Její váha se pohybuje mezi 3,5 až 7 kilogramy. Samozřejmě záleží na pohlaví kočky, genetických předpokladech i ročním období (v období línání méně chlupů).

Perské kočky se dožívají v průměru 10 až 15 let. Opět se ale jedná o statistiku a věk dožití záleží na mnoha faktorech.

V současnosti se u perské kočky oficiálně uznává více jak 350 barevných variant. A neustále přibývají další.


Historie aneb nejasné počátky

Plemeno perské kočky je jedním z nejstarších vůbec. Údajně pochází z Persie, tedy z území dnešního Íránu. Světem ale kolují spekulace, zda tento druh kočky skutečně pochází až z Orientu.

Některé genetické studie tvrdí, že perské kočky, jak je známe dnes, mají svůj původ v Rusku a s původními „Peršankami“ nemají vývojově nic společného.

Jiné zdroje zase spekulují o tom, že se Perská kočka vyvinula na 3 místech nezávisle na sobě, nebo že má kořeny v Rusku, odkud se teprve nějak dostala na území Persie.

Ať má Perská kočka ale své místo zrodu kdekoliv, počátkem 17. století byla převezena z Persie do Evropy, konkrétně do Itálie.

V 18. století se plemeno dostalo do Velké Británie, kde si získalo oblibu nejprve u královny Viktorie, a poté v celé zemi.

 

Povaha aneb klidný mazel

Perské kočky jsou známé pro svou klidnou povahu. Není pro ně typické, aby dělaly v domácnosti neplechu, jako třeba lezly po stolech a shazovaly věci. S největší pravděpodobností je člověk doma najde ležet na tom nejpohodlnějším křesle.

Jsou tiché, nemají potřebu se „domňoukávat“ pozornosti ani se snažit povídat.

Jsou velice společenské, co se týče jejich lidské rodiny. Jsou velice tulivé a budou nejspokojenější, pokud budou ležet se svým pánem, který je bude hladit.

Perská kočka je ráda ve společnosti jiných koček i zcela jiných zvířat. To znamená, že jí nevadí sdílet domácnost se psem či například se želvou. Samozřejmě je ideální kočku na takovéto mezidruhové vztahy zvykat již od malička.

Za pobyt venku bude vděčná, ale i v bytě bude naprosto spokojená. Perské kočce je jedno, jak velký má k dispozici prostor, čili jí nevadí ani malý městský byt. Navíc je ideálním spolubydlícím a společníkem. Tedy perfektní bytová kočka.


Každodenní život aneb kde bude kočce nejlépe

Pro trvalý pobyt uvnitř je dobré kočce pořídit škrabadlo, na které může lézt a schovat se do něj. Perské kočky také milerády lehávají na vysluněném parapetu. Pokud jim ho vystelete něčím měkkým, budou ještě vděčnější.

Při občasném pobytu venku, na zabezpečené zahradě, je třeba počítat s tím, že se v kočce proberou lovecké instinkty a možná sem tam přinese na váš práh nějakou myšku. Tím ale kočky projevují svou úctu ke svému pánovi, proto nepřichází v úvahu kočce vynadat a myšku před ní vyhodit do popelnice. Je třeba před svým mazlem sehrát drobné divadýlko.

Celoroční pobyt venku je pro perskou kočku zcela nevhodný, a to kvůli srsti. V horkých dnech by se mohla kočka přehřát, to je důvod první. Druhým důvodem je snadné plstnatění srsti.


Péče o blaho

O perských kočkách je známo, že jsou náročné na péči. Tím je myšlena především péče o srst. Dlouhá a hebká srst perských koček se totiž velice snadno zacuchává, což potom kočku tahá a bolí. Srst se tedy musí vyčesávat každý den, aby se těmto nepříjemnostem předešlo. I právě proto není perská kočka vhodná pro chov venku.

Srst by se také měla jednou za čas umýt kočičím šamponem a následně rozčesat. Tento proces ale postačuje párkrát do roka. Samozřejmě záleží na čistotě kočky.

Jako všechna dlouhosrstá zvířata, i perské kočky četně línají. Majitel tedy musí počítat s častým luxováním a s chlupy všude po domácnosti a na oblečení. Co je ale pár chlupů oproti kočičí lásce?

Kvůli jejich plochému obličeji je nos na úrovni očí a může docházet k ucpávání slzných kanálků. To způsobuje výtok z očí. Je tedy třeba kočce každý den oči otírat, ideálně lehce omývat vodou.

A především je třeba pravidelně navštěvovat zvěrolékaře.

 

Ať už hledáte kočku do bytu, plemeno vhodné k dětem, zvíře na mazlení nebo tichého společníka pro psychickou útěchu, perská kočka splňuje všechna z těchto kritérií. Možná je časově náročnější a méně aktivní jak jiné kočky, ale bude tu pro vás vždy, když vy tu budete pro ni.