Zásadní rozhodnutí
Podlehli jste žadonění dětí, nebo jste se rozhodli pořídit si čtyřnohého přítele pro sebe? Snad každý si uvědomí, že to je závažný krok, a je potřeba k němu přistoupit s maximální rozvahou. Vždyť přebíráme zodpovědnost za živého tvora, který se stane členem naší rodiny na 8, 15, někdy i více let! Pozor, aby se z prvotního návalu lásky nestala časem pouze obtížná povinnost! Je důležité zhodnotit, zda máme k psům opravdu vztah a nejedná se o momentální nápad, a také, kolik času mu můžeme, a jsme ochotni, věnovat v rámci našeho životního stylu, zda se můžou členové rodiny střídat v jeho venčení, jak často a jak daleko cestujeme, máme-li možnost brát pejska sebou, nebo jestli se nám o něj během naší nepřítomnosti někdo s láskou postará (nejen že ho zajde nakrmit, a zbytek času bude trpět o samotě), a nebude to dotyčného obtěžovat. „Jedeme na dovolenou, a nemáme kam dát naši Barunku – nevíte, kdo by se nám o ní postaral?“ Tak to je špatně, že...
Výběr plemene
Jsme-li tedy rozhodnutí, nastává další důležitá volba: jaké plemeno? Někdo má jasno – jeho vyvoleným psem je právě ten a ne jiný, o plemenu má vše nastudované, zná všechna pro i proti jeho nároků a povahy, a takový pejskař asi nebude mít se soužitím s novým kamarádem problémy. V opačném případě zvažte vše: velikost pejska v dospělosti, vaše prostorové i ostatní možnosti. Zda jste sportovně založení, chodíte často do přírody, máte zahradu, nebo žijete v omezeném prostoru v paneláku a pejska jenom několikrát (!) denně vyvenčíte.
Mějte na mysli i velkou rozdílnost povah různých plemen, a půjde-li psí povaha dohromady s tou vaší! Větší plemena bývají obvykle sebevědomější a klidnější, než psi malého vzrůstu – často vídám majitele psů (bývají to opravdu pouze „majitelé“, spíš než jejich milovníci), kteří nemají nervy na to malé čtyřnohé stvoření s cholerickou povahou, neustále ňafající, které navíc nedokázali vychovat, a je potom na obtíž páníčkovi i širokému okolí.
Také není veselý pohled na romantickou paní, se dvěma dětmi a povinnostmi s tím souvisejícími, která do prodejny s chovatelskými potřebami „přivlaje“ za nevybitým puberťákem ohaře – tedy lovecké rasy.
Velmi důležité je také promyslet finance. Zjistěte si, kolik stojí kvalitní výživa pejska, a zda tím nebude váš rodinný rozpočet neúnosně zatížen. Je to stálá, nevyhnutelná a základní měsíční položka – financovat každý měsíc stravu malého plemene je samozřejmě jednodušší, než totéž u plemene velkého. Nezdá se to, ale každý si to také neuvědomí. Zvláště v období růstu, a tedy vývinu štěněte je zásadní dát mu zdravý základ. Pokud budete šetřit na krmivu, dříve nebo později se objeví zdravotní problémy, a nebudete se stačit divit, jaké částky bude stát veterinární péče.
Kde si štěňátko pořídím?
Tak. Vše jsme důkladně zvážili, máme vybranou rasu, která je pro nás opravdu ta pravá, a hledáme miminko, které si přivezeme domů. Pokud nezvolíte cestu intuice, aniž byste trvali na rase, a neujmete se štěňátka z útulku (pozor na to, co má za sebou – může si s sebou přinést nenapravitelná traumata z dětství!), pečlivě vybírejte chovatele, a rozhodně se zajeďte podívat na jeho chov (to asi udělá každý). Pokud narazíte na chovatelskou stanici s několika rasami psů, která chrlí štěňata „jak Baťa cvičky“, pryč odtud! „No to snad je jasné!?:“ Není. I odtud si, samozřejmě, lidé štěňata kupují. Tito „chovatelé“ bývají zkušení „kšeftmani“ a prodali by „od jalové krávy tele“. V takovém prostředí, samozřejmě, štěňata ani jejich máma nemají odpovídající péči, často ani výživu (ta kvalitní není úplně levná) a pokud podlehnete, nestačíte se divit už po první návštěvě u veterináře, jakého chudáčka podvyživeného, s mnoha nemocemi, jste si domů přivezli. Dejte přednost malému chovu, s laskavým chovatelem (i ten by měl být sympatický právě Vám). Štěně z takového prostředí bude pravděpodobně zdravé, dobře živené a psychicky vyrovnané. Důležité je také zjistit, čím chovatel krmí. Pokud v miskách uvidíte chronicky známé barevné granule, které jsou plné chemikálií (barviv, konzervantů a jiných sr... :-)), vyrobené z obilovin a rostlinných proteinů – nebrat! Chyby ve výživě v raném věku už nemusíte po celý život zvířete (ani člověka) napravit!
Kdy vzít štěně od mámy?
Nejlepší věk je mezi 8. až 12. týdnem. Takový pejsek už nepotřebuje kojení a s tím související těsný kontakt s mámou a měl by být převedený na pevnou stravu – tedy na kvalitní granule, nebo kvalitní BARF (kompletní mraženou potravu). Přechod do nového prostředí zvládne již bez většího stresu.
Rozhodně si nenechte vnutit štěňátko mladší než 6 týdnů – leda tuto akci pojmete jako samaritánství, ale bez určitých zkušeností tuto roli zvládnete jenom s velkými problémy, a, pokud se to podaří, přinejmenším na vás bude štěňátko až příliš fixované.