Psík v číslech
Dle standartu plemene by měl pejsek v kohoutku měřit mezi 19 – 22 cm. Uznána je odchylka 1 cm pro oba krajní rozměry. Uznán standardem bude tedy jedinec, který měří v kohoutku minimálně 18 cm a maximálně 23 cm.
Váží od 1,5 do 3,5 kg. Ideální váha je někde mezi, konkrétně 2,6 kg.
Jakožto malé plemeno se v průměru dožívá o něco déle než plemena větší. Jeho věk dožití se obvykle pohybuje mezi 12 – 16 lety.
Stručná historie aneb pýcha Čech
Psi, dnes pojmenováni jako pražští krysaříci, byli do Střední Evropy importováni již ve středověku.
Byly chloubou českých šlechticů a králů. Tito psíci měli výsostné místo v královských komnatách i u jídelního stolu bohatýrů. Mezi známé vlastníky tohoto plemene se řadili i Karel IV. a Václav IV.
Po bitvě na Bílé hoře, tedy po roce 1620, se na plemeno pražského krysaříka začalo postupně zapomínat. Tehdy se krysaříci dostali na venkov – mezi prostý – chudý lid. Tam byli chováni především pro svou schopnost lovení krys a dalších malých hlodavců a škůdců. Často byly jejich domovem stáje, kde odháněli krysy od koní.
Jakmile se zjistilo, že by byl jejich um užitečný i v domácnostech, začalo se jejich působení a jejich pobývání přesouvat do vnitřních prostor.
V první polovině 20. století se pražští krysaříci začali vystavovat na psích výstavách a plemeno obecně začalo nabývat na popularitě. Díky tomu začalo být chápáno jako samostatné plemeno.
Oficiálního uznání, tedy schváleného a zaregistrovaného standartu u FCI (mezinárodní kynologické organizace), se toto plemeno ale dočkalo až v květnu roku 2019.
Téměř by se dalo říct, že je českým a slovenským endemitem. Mimo Česko a Slovensko se totiž téměř nevyskytuje.
Povaha aneb loajální přítel
Pražští krysařící jsou velice přátelští a milující vůči své rodině. Jsou jim naprosto oddaní a dávají to najevo i svou poslušností.
Hezky se chovají i k jiným zvířatům a dětem. Vždy samozřejmě ale záleží na socializaci a druhé straně. Čím více se pes s něčím / někým setkává, tím více tomu / mu bude věřit. Dětem i zvířatům, je zároveň třeba vysvětlit, aby se jeden k druhému chovali opatrně a s respektem.
K cizím lidem jsou krysaříci instinktivně obezřetní. Nemají ale v povaze se chovat agresivně.
Ratlíci jsou velmi inteligentní plemeno. Snadno se tedy učí a chápou. Pokud nejsou vychovaní, poznají, že si štěkáním mohou vydupat pozornost nebo dobrotu. I to je známka jejich inteligence.
Každodenní život aneb mrznoucí lovec
„Klepe se jak ratlík“ se neříká nadarmo. Kromě krátké srsti je pejsek zkrátka drobonký a jeho tělo snadno a rychle prochladne.
Dříve, když žili pražští krysaříci venku na statcích, se v chladných měsících „zachumlávali“ do sena, pohozené deky nebo něčeho podobného. Dnes je ale k dispozici nespočet materiálů, tlouštěk, vzorů, barev i velikostí oblečků, které poskytnou pejskovi teplo.
Nutno je dávat pozor i na uši psa. Ty mají v mrazivých teplotách tendenci omrzat. Možné je pořídit či vyrobit pejskovi nějakou vtipně vypadající čepičku nebo mu před procházkou potřít drobná ouška vazelínou, jejíž vrstva by omrznutí uší měla zabránit.
Jsou sice malí, ale potřebují pohyb. Ideální formou pohybu je, stejně jako pro všechny psy, procházka. Není ale nutné chodit na dlouho ven každý den, pokud si páníček se psem doma hraje, hází mu míček, tahá se s ním o provazovou hračku a podobně.
Při nedostatku vyžití se krysaříci častěji uchylují ke štěkotu, a to může být nepříjemné.
Z historického hlediska jsou loveckými psy. Při procházkách v přírodě je tedy třeba mít na paměti, že mohou kdykoliv vyčmuchat drobnou kořist a okamžitě se za ní vydat.
Buďto tedy musí být pes vychovaný natolik, aby měl jeho pán jistotu, že ho může kdykoliv přivolat nebo musí mít rychlé reflexy, aby psa včas zastavil nebo chytil. Pokud si člověk není jist ani jednou z těchto věcí, je dobré v „kritických“ oblastech držet pejska na vodítku, aby se nezaběhl bůhví kam.
Ratlíci jsou ideálním plemenem pro život v bytě. Jsou malí, potřebují teplo a jsou snadno vychovatelní.
Jsou cílevědomí, a co se týče ostatních psů, mají tendenci k dominanci. Proto když dojde na potyčku s dalším psem, bude pražský krysařík bojovat až do konce.
To může být dost nebezpečné, a proto je opět třeba mít psa na očích a včas tento spor zastavit. Včas znamená ještě předtím, než se psi začnou prát, tedy když na sebe začnou vrčet a naježí se jim srst.
Péče a zdraví aneb odolný drobek
Krátká srst vyžaduje minimální péči. Starost přináší, spíše co se týče chladných dnů a přioblékání pejska.
Po zdravotní stránce je toto plemeno poměrně odolné a nejsou pro něj vyloženě typické konkrétní choroby.
Strava by měla být kvalitní, jako u každého domácího zvířete. Kvalita bez uvážení konkrétního psa je ale k ničemu. Pes musí dostávat typ krmiva, který je pro něj vhodný. Stejně jako živiny a obsah krmiva musí odpovídat potřebám konkrétního psa. Pokud má například pejsek po nějakém krmivu průjem, je třeba zjistit, která složka krmiva to způsobuje. Většinou se jedná o druh masa, problém ale může být i někde jinde.
Krmná dávka není na každém balení krmiva psána jen tak! Překrmování psa dělá radost jen páníčkovi, ne psovi. Pokud pes ztloustne, hůř se mu chodí, hůř se mu dýchá a jeho návštěvy veterináře budou nejspíše častější.
U takto hubeného a drobného psa si spousta, většinou starších lidí, řekne, že potřebuje víc jíst. Pamlsky si navíc kupuje lásku, kterou by ale dostával i bez nich. Proto je třeba takovým lidem vysvětlit, že překrmování zvířeti skutečně jen škodí.
Od šlechty k chudině a zpod slámy do svetříku. Pražský krysařík má velmi zajímavou historii. To se ale v psí škole nejspíš neučí, a proto musíme dělat krásný a zajímavý život každému jednotlivému z nich.
Pokud bude mít ratlík milující rodinu, dostatek vyžití a teplo domova, bude to spokojený pes. Pokud ho vychováte a budete mu tyto věci dopřávat, budete spokojeni i Vy.