Volný pohyb koček
V posledních letech se dostává do popředí zájmu problematika související s volným pohybem koček, a sice následky jejich přirozeného loveckého chování. Každoročně se uveřejňují například statistiky počtu kusů ptactva, které byly dle dat ornitologů uloveny kočkami, ať už těmi volně žijícími nebo těmi domácími s možností volného pohybu.
Pokud patříte mezi ty majitele koček, kteří nad touto problematikou přemýšlí, nechtějí držet kočku neustále zavřenou v bytě či domě, ale zároveň by chtěli zmírnit dopady jejího působení při pohybu venku, nebo třeba jen bydlíte blízko frekventované silnice či ve městě a máte strach kočku ven pouštět jen tak „bez dozoru“, protože se obáváte o její bezpečí, pak by se vám následující tipy mohly hodit. V dnešním textu si povíme, jak postupně přivést kočku k tomu, aby zvládala procházky na vodítku.
A jak tedy na to? Hlavně s rozvahou a postupnými krůčky!
Kočka je tvor svobodomyslný a i přes dlouhá tisíciletí soužití s námi lidmi v ní přetrvává stále ještě velká část původních instinktů, a proto je s nimi někdy trochu „těžší pořízení“ než například se psem. Nejsnazší cestou je metoda velmi postupného navykání, ideálně s pomocí pozitivní motivace. Většina koček je schopná se díky správné motivaci naučit spoustu věcí, chození na vodítku není výjimkou. Nicméně mějte na paměti, že kočka na vše potřebuje čas a nesmí mít pocit, že je pod tlakem. Asi každý z nás někdy viděl populární videa na internetu, kdy venčení probíhá tak, že kočka leží a je buď pouze vláčena po podložce, nebo se aktivně brání couváním a snahou o sundání postroje. Tomu se určitě chceme vyhnout, a přesně proto je nutný pozvolný trénink.
Co budete potřebovat?
Postroj nebo obojek
Vodítko
Oblíbené pamlsky nebo hračky (pokud je pro vaši kočku hra odměnou)
Jak postupovat?
Pokud již máme veškeré potřebné vybavení, můžeme se pustit do tréninku. Jednotlivé kroky jsou následující:
1. Výběr vhodného postroje
Na trhu je nepřeberné množství různých obojků a postrojů. Doporučuji spíše postroj, a to hlavně z bezpečnostních důvodů. Z obojku se kočka může v panice snadno vysmeknout nebo jí nechtěně můžete ublížit ve chvíli, kdy by došlo k trhnutí vodítkem, pokud by se někde zamotala apod. Na postroji se váha lépe rozloží a zatěžujete více odolné části těla, než je krk. Zaměřte se na výběr správné velikosti, aby postroj dobře seděl a nikde neškrtil nebo nebyl příliš volný.
2. Zvykání na postroj
První fáze tréninku probíhají doma, v klidném prostředí, které kočka zná a v němž se cítí bezpečně. Nejprve musíme kočku s postrojem seznámit. Klidně jej nechte pouze položený v prostoru, kde se kočka pohybuje. Dejte jí prostor, ať si jej prohlédne a očichá. Za tento průzkum ji odměňte. Poté můžete stejný postup zopakovat, s tím, že postroj vezmete do ruky a aktivně se s ním ke kočce přiblížíte. Opět ji odměňte za to, že vše v klidu zvládne. Poté můžete přistoupit k samotnému nasazení postroje. I toto lze provádět v postupných krocích, například postroj nasadíme, ale nezapínáme, nebo zatím příliš neutahujeme apod. Zde je velký prostor pro individuální přístup, každá kočka bude vyžadovat vlastní tempo. Hodně odměňujeme, abychom pozornost kočky co možná nejlépe odvedli od postroje.
3. Připnutí vodítka
Ve chvíli, kdy kočka zvládá bez problémů postroj, je klidná i v době, kdy jej má na sobě, nesnaží se krčit, schovávat apod., je pravý čas na připojení vodítka. Nejprve jej k postroji pouze připněte a nechte volně ležet. Nijak s ním nemanipulujte, jen nechte kočku, aby si zvykla na pocit, že k postroji je ještě přichyceno něco dalšího a neměla snahu před tímto „pronásledovatelem“ utíkat nebo reagovat zamrznutím v přikrčeném postoji. Opět hodně odměňujte.
4. Chůze na vodítku
Nyní už je čas vzít vodítko do ruky. Držte jej pevně, ale snažte se kočku jeho prostřednictvím nijak neomezovat a nechte jí prostor. Ideálně umožněte, aby se pohybovala volně, z vlastní vůle a vodítko bylo spíše prověšené. A jako vždy, nezapomeňte na odměnu.
5. Vyrážíme ven!
Konečně jste připraveni vydat se ven. Zde platí pravidlo, že každá kočka je jiná a má svoje tempo, dvojnásobně. První výlet ven může pro některé z koček být naprosto bez problémů a hned se nebojácně vydají zkoumat okolí, naopak jiné kočky se možná ani neodváží vyjít ze dveří. Snažte se nespěchat a buďte trpěliví. Za každý pokrok kočku odměňte. První pokusy by neměly trvat déle než pár minut, aby kočka nebyla přehlcená vjemy a nezačala panikařit, obzvlášť pokud na venkovní prostředí není vůbec zvyklá.
Jakmile se kočka odváží ven, nechte ji postupovat vlastním tempem, prozkoumávat okolí a dovolte jí jít tam, kam potřebuje. Vodítko držte pevně, aby vám nevyklouzlo, ale zároveň se s kočkou nepřetahujte, nesnažte se určovat, kam a jakou rychlostí se má jít. Vše bude snazší, pokud to necháte na ní. Pokud se již kočka osměluje, nezapomeňte, že pravidelnost je důležitá a pokud byste venčili pouze nárazově, pravděpodobně by veškerý pokrok, který jste v tréninku udělali, přišel vniveč. Pokud se ale z procházek stane rutina, nakonec budou pro vás i vaší kočku příjemně stráveným časem a zajímavým zpestřením vašeho společného soužití.
Tip na závěr: Pokud je kočka venku zezačátku nejistá, ale naopak dobře snáší přepravku, můžete si ji na první pokusy vzít s sebou ven a poskytnout tak kočce možnost bezpečného a známého úkrytu, ze kterého může sledovat dění okolo a nabrat znovu odvahu k dalšímu zkoumání okolí.