Poznámka k tématu:
Následující informace se týkají chovu psů s PP (průkazu původu). Jelikož téma rozmnožování psů bez PP je věcí, která rozděluje pejskařskou veřejnost na znepřátelené tábory a v diskuzích o něm dochází nezřídka k vzájemnému napadání, protože každý má svou pravdu, tak jediné, co k tomuto tématu nechám zaznít, je to, co je relevantní z veterinárního hlediska. Pro zdraví feny není nutné, aby měla „alespoň jedenkrát za život štěňata“, jak praví poměrně rozšířený mýtus. Onemocnění reprodukčního aparátu jsme probírali v jiném článku, ale některým z těchto problémů lze předejít kastrací. Kdežto porod štěňat tento ochranný charakter prakticky nemá. A teď už pojďme na to.
PŘED KRYTÍM
Uchovnění
Plánování vrhu nezačíná výběrem vhodného protějšku, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ale již u každého rodiče zvlášť. Pokud zvažujeme využití našeho zvířete v chovu, bude nutné splnit určité podmínky. K uznání chovnosti je kromě dosažení pohlavní zralosti a také věkové hranice, kterou určuje chovatelský řád, potřeba také splnění zdravotních podmínek (zejména se jedná o vyšetření dědičných vad, např. vrozených vývojových vad kloubů – DLK, DKK, OCD a spondylóza, onemocnění srdce nebo uší a očí), absolvování exteriérového posouzení, tedy výstav, u některých plemen i povahových testů. Podoba a podmínky těchto testů se budou lišit dle jednotlivých plemen, např. pro ovčácká plemena může být požadován povahový test nebo zhodnocení vloh pro pasení, u loveckých psů zase průkaz vloh loveckých. Zvíře musí tedy projít procesem tzv. bonitace, kdy se všechny výše uvedené aspekty zhodnotí a na základě výsledku je pak jedinec do chovu zařazen nebo ne. U některých plemen se pak dle výsledku ještě dále rozřadí do jednotlivých tříd chovnosti.
Výběr vhodného spojení a vyšetření rodičů
Tato část je asi nejsložitější. Ve většině klubů sdružujících chovatele jednotlivých plemen figuruje „poradce chovu“. To je osoba, která by měla být schopna poradit začínajícím chovatelům v otázce výběru vhodného protějšku pro jejich zvíře. Zohlední jak momentální situaci v chovu, tak případné vzhledové a povahové nedostatky či přednosti a zhodnotí tak vhodnost spojení konkrétních jedinců, s cílem zachování co nejpestřejší genetické základny, ale zároveň zachování charakteru plemene s minimalizací výskytu nežádoucích znaků.
S tím se pojí v některých případech i nutnost provedení genetických vyšetření. Je to nutné například v případech, kdy nelze spojovat dva jedince s určitou genetickou výbavou. Týkat se to může například zbarvení. Kdy hledáme nositele genu pro toto zbarvení, který sám může být zbarven jinak, ale při spojení s jiným jedincem pak tento gen předají svým potomkům. Proto je u některých plemen nutné provedení i genetických testů.
V poslední době také nabývá mezi chovatelskou veřejností na popularitě testování chovných jedinců před krytím na výskyt bakterie rodu Mycoplasma. Vzhledem k tomu, že tento rod zahrnuje i komenzální druhy bakterií, tedy bakterie takové, které se běžně v pohlavním aparátu vyskytují a nijak svého hostitele neohrožují, je přínos tohoto testování sporný. Velká část populace totiž bude pozitivní. Pokud tedy toto vyšetření chceme provádět, je nutné jej provádět v podobě kvantitativního testu, tedy takového, kde se zároveň stanoví i počet těchto bakterií. Od určitého počtu je totiž jasné, že se nejedná pouze o přirozenou součást mikroflóry, ale že došlo k jejich přemnožení a skutečně mohou způsobovat problémy.
Příprava matky
Nastávající maminka by měla být pro toto náročné období v co možná nejlepší kondici. Soustředíme se na dostatečné množství pohybových aktivit, aby byla zvyklá na fyzickou zátěž a také abychom dosáhli optimální tělesné kondice. Ideální BCS neboli Body Condition Score by mělo být na stupni 4 či 5 z 9. Tabulky a obrázky, jak zhodnotit tělesnou kondici u psa lze nalézt na internetu.
Nezapomeňte zkontrolovat, že má fena splněnou pravidelnou vakcinaci. Pokud by tato vycházela na období potenciální březosti, proveďte jej před krytím. V období březosti totiž nebude možné a dostatečná hladina protilátek v krvi matky je přínosná i pro štěňata. Stejně tak je vhodné před krytím provést odčervení/vyšetřit trus na přítomnost parazitů.
KRYTÍ
Termínování krytí
První krytí by u feny mělo proběhnout někdy při 2.-4. hárání, tedy někdy kolem druhého roku. A naopak by nemělo přijít později než ve věku 4 let. Vzhledem k tomu, že v dnešní době není výjimkou, že musí pes nebo fena, případně oba dva cestovat kvůli krytí na poměrně velké vzdálenosti, tak aby se co nejvíce zvýšila šance na úspěšné spáření, používají se medicínské metody k určení plodného období feny, abychom krytí naplánovali s co možná největší přesností. Plodné období nastupuje většinou nejdříve ve druhém týdnu říje, tedy až týden od začátku hárání, typicky kolem 10. dne a později. V tomto období dochází k poklesu dosud dominantního estrogenu a naopak zvýšení hladiny progesteronu. Jeho nárůst je v úzkém vztahu s blížící se ovulací a je proto velmi vhodným ukazatelem pro odhadnutí času ovulace. V dnešní době máme k dispozici měření progesteronu u fen v krvi a výsledky můžeme mít i během několika málo minut. Podle nárůstu hladiny vám pak veterinární lékař poradí s vhodným načasováním krytí. Tuto metodu lze kombinovat i s vaginální cytologií, tedy vyšetřením buněk v poševním stěru. Někteří veterináři jej i v dnešní době upřednostňují, ale na rozdíl od stanovení hladiny progesteronu vyžaduje daleko větší zkušenost posuzujícího lékaře a je tedy více náchylné k potenciální chybě.
Krytí
Samotné krytí probíhá většinou na místě dle domluvy majitelů obou zvířat. Na rozdíl od kocourů nevyžadují psi k páření striktně vlastní teritorium a lze jej uskutečnit i mimo jeho domovské prostředí. Po úvodním seznámení by měla fena začít projevovat svolnost k páření, staví se do strnulé pozice s ocasem zkrouceným na stranu a psovi se „nabízí“. Někteří psi a feny se během námluv různě pronásledují a dovádí.
Při samotném aktu musí dojít nejen k zasunutí pyje a kopulačním pohybům, ale poté následuje i tzv. „svázání“, kdy dojde ke zbytnění části penisu, následně pes fenu obkročí a otočí se čelem pryč od ní. Jsou tedy v tuto chvíli k sobě svázaní svou zadní částí těla. V této chvíli je potřeba v případně nutnosti zabránit tomu, aby se od sebe psi vzdálili. Mohlo by se to stát například ve chvíli, kdy je něco vyruší, jeden z nich se poleká atd. V takovém případě by se totiž při násilném rozpojení mohli poranit. To stejné platí i v případě nežádoucího nakrytí. Pokud již vidíme psi svázané, nikdy je neodtrháváme! K tomu, abychom zvýšili šance na úspěšné krytí, je možné jej v následujících hodinách zopakovat. Poté už nezbývá nic jiného než čekat, zda bylo naše snažení úspěšné.
Poznámka na závěr:
Kromě přirozené plemenitby je dnes možná také inseminace. Ta ale není možná u zvířat, která zatím neprošla plemenitbou přirozenou (tedy zatím neměla potomky z přirozené plemenitby), a proto se o ní v tomto článku o chovatelských začátcích nebudu více zmiňovat.