Rhodéský ridgeback

Bezedná miska
Rhodéský ridgeback

Rhodéský ridgeback by se dal charakterizovat jako přítulný pes, který ubrání a ohlídá, ale neútočí. Samozřejmě má i své zápory, například v náročnosti na výchovu. Jeho povaha ale převáží veškeré útrapy, které stejnak zažívá každý zvířecí chovatel.

 

 

Původ i vzhled v názvu plemene

Ridge“ znamená jakousi brázdu, linii, kterou má toto plemeno na zádech (anglicky „back“). Ta je výrazná díky opačnému růstu srsti než na zbytku zad. Vyčnívá tedy jakýmsi protisměrem, dalo by se říct.

Rhodesie byl stát na jihovýchodě afrického kontinentu, který měl trvání pouze mezi léty 1965 až 1979. Jedná se o území dnešní Zimbabwe. Odtamtud plemeno oficiálně pochází.


Pes v číslech

Rhodéský ridgeback se v kohoutku dorůstá až 69 cm, až 66 cm v případě feny.

Zatímco fenky váží zhruba 32 kg, jejich psí protějšky mohou vážit až 36,5 kg.

Jako většina větších psích plemen, i ridgeback se dožívá průměrně 10 – 12 let. Žádný jedinec ale není stejný. Každý má jiné genetické predispozice, žije v jiném prostředí a zdraví jednoho se nemůže rovnat zdraví druhého. Průměrný věk dožití je tedy pravděpodobný, stále se ale jedná jen o statistiku.


Historie psa a aneb „lví pes“

Rhodéský ridgeback je plemeno, jehož historie sahá až do 16. století.

V průběhu doby se toto plemeno začalo nazývat „lvím psem“, jelikož bylo využíváno pro lov lvů. Tři až 4 ridgebackové obklíčili lva a štěkali na něj. Touto strategií lva udrželi pod svou kontrolou, než přiběhl lidský lovec.

Dnes, často i u nás, tyto psy využívají a chovají myslivci.

O jejich pracovním nasazení svědčí i jejich stavba těla, které je již od pohledu mohutné a silné.

První standart plemene, tedy první oficiálně uznaný a definovaný vzhled, byl stanoven v Zimbabwe roku 1922.


Povaha aneb hlídací člen rodiny

Rhodéský ridgeback je skvělým hlídačem. Ochrání jak svou rodinu, tak i její pozemek. Není ale agresivní a neútočí, pokud to není zcela nezbytně nutné.

I přes tuto svou odvážnou stránku je ale úzce vázán na člověka. Potřebuje s ním trávit čas, potřebuje s ním mít kontakt. Je tedy zcela vyloučené, aby žil pouze na zahradě. I velká plemena se zkrátka potřebují občas přitulit ke své rodině.

Jeho citlivá stránka, spolu s tvrdohlavostí, je důvodem, proč je třeba rhodéského ridgebacka vychovávat pozitivně – tedy bez trestů (fyzických i slovních – křičení nadávek apod.). V případě opaku je pes totiž náhle odrazen od tréninku a především to prostě nebere dobře. Je třeba být důsledný a přísný, ale nebýt zlý.

K cizím lidem je obezřetný. Nebude po nich skákat radostí ani od nich nejspíš nebude chtít pohladit, ale nebude k nim agresivní.

Může žít po boku jiných zvířat i dětí a bude je mít rád. Je ale třeba všem členům domácnosti vysvětlit, že se k sobě musí chovat opatrně a s respektem.


Každodenní život aneb čas a trpělivost jsou základem

Rhodéský ridgeback je již od pohledu plemeno, které potřebuje pohyb. To pro každého páníčka znamená čas, který musí pejskovi denně věnovat.

Minimum by mělo být 45 min pohybu denně – ideálně procházka, případně házení si míčkem nebo něco podobného, co psa fyzicky unaví – kdy se vyběhá.

Tvrdohlaví psi jsou na výchovu obecně náročnější, proto je ideální chodit s pejskem na cvičák, a to již od štěněcího nebo pubertálního věku. Tréninky je vhodné navštěvovat každý týden a zároveň s pejskem cvičit doma.

Čím déle se pejsek začne trénovat a čím méně často se bude trénovat, tím složitější jeho výchova bude. Především bude ale náročné ho obecně zvládnout, což u tak velkého a silného psa není, prostě řečeno, úplně fajn.

Ačkoli bude jakýkoliv pes šťastný s možností výběhu na zahradě, rhodéský ridgeback je psem, kterému obvykle ani nevadí žít v bytě. Jeho krátká srst je zvyklá na vyšší teploty, tudíž bude spokojený v teple domova – po boku svých páníčků.

Navíc není nadměrně akční, jeho krátká srst moc nelíná a není uštěkaný. Samozřejmě je s ním ale třeba chodit na delší procházky, aby se mu celodenní pobyt doma vynahradil.

Ridgebackové, kteří žijí v domě se zahradou, by měli být vybaveni zateplenou boudou. I přesto je ale zcela nevhodné je nechávat na zahradě přes den, pokud je venku zima. V letních, teplých a slunných měsících, je nutno myslet na dostatek stínu a vody, ke kterým musí mít pes celý den přístup.


Péče o srst a zdraví

Srst je krátká, tudíž nevyžaduje nadměrnou péči. Je ale dobré ji občas vyčesat, aby se odstranila odumřelá kůže, a tak mohla pokožka lépe dýchat. Kartáčováním se navíc kůže prokrvuje, což je pro ni prospěšné. Nehledě na to, že pejsek si tuto formu drbání většinou užívá.

Stříhání drápků je třeba v každém případě, obzvlášť pokud pes žije v bytě, kde se drápky průběžně přirozeně neobrušují.

Psi s tzv. převislýma ušima jsou častěji náchylní k zánětům uší. Proto je třeba uši pravidelně čistit a kontrolovat. Zánět se může projevit citlivostí pejska na dotyk v oblasti ucha.

Robustní, tedy mohutnější a větší plemena mají sklony k problémům s klouby, v tomto případě k dysplazii kyčlí. Zvířecí medicína si s takovými věcmi ale umí poradit. Nic však není dáno.

Návštěvy veterináře a kvalitní strava by měly být samozřejmostí. Pokud nemá někdo peníze na případné léky či rentgeny a stravu, která obsahuje veškeré živiny, co pejsek potřebuje, neměl by si psa pořizovat. Zní to tvrdě, ale bohužel je to tak.


Pokud je člověk odhodlaný investovat nějaké peníze, ale především svůj čas, trpělivost a kus svého srdce, tento pes ho nezklame. Lásku mu bude opětovat, stejně jako svou radost z pohybu.

Energický pes, co umí být v klidu a hlídač, co miluje celým srdcem. To je rhodéský ridgeback.