Jak rozeznám samečka od samičky?
To je, samozřejmě, základní předpoklad jejich rozmnožení. Nejjednodušší je to u živorodek. Samečci bývají o něco menší, štíhlejší, a hlavně – z řitní ploutvičky (to je ta třetí pod bříškem) mají vytvořený pohyblivý pářící orgán, tzv. gonopodium. U samiček je tato ploutev plochá, široká. Nejoblíbenější živorodka – paví očko nám to ještě zjednodušuje tím, že samečci jsou mnohem pestřejší, než samičky, a u většiny variet mají i větší ploutve.
U rybek, rozmnožujících se jikrami to může být složitější, ale většinou se můžeme orientovat následujícími pravidly: s velikostí pohlaví to bývá obráceně – větší jsou obvykle samci, ale také mívají plošší bříško, jsou vybarvenější a mívají větší ploutve, samičky jsou celkově nenápadnější.
„V tom je ale binec! Proč jsou u jedněch větší samice, a u druhých samci?“ Příroda ví dobře proč, a za chvíli to budete vědět i vy. Samičky živorodek musí být větší – potřebují objemné bříško pro mnoho rostoucích mláďat, která vypouštějí už úplně samostatná. Sameček je vlastně „jenom“ „zásobník“ spermií. U ryb jikernatých, které se o výtěr a mláďata starají, samičky kladou jikry, které nevyžadují v jejich těle tolik prostoru, jako mláďata u živorodek, ale samci musí být poměrně velcí, aby výtěr spolehlivě ubránili. Pokud jde o rozdíly ve velikosti pohlaví, takovým mezistupněm jsou rybky, které obvykle žijí v hejnu, vytírají se volně např. do houští rostlin a dál se o potomky nezajímají (např. parmičky – samci i samice jsou stejně velké). Jak na to?
Živorodky
Těm s rozmnožováním ani nemusíte příliš pomáhat. Většinou se rozmnoží samy, a v takovém množství, že vám z toho půjde hlava kolem :-). Pokud ale chcete zachránit co největší počet mláďat, jsou tři možnosti. Nejjednodušší je zajistit v akváriu do nejvíce úkrytů, v podobě houští rostlin, především plovoucích, protože mláďata po narození „běží“ k hladině. K tomu jsou nejvhodnější trhutka (Riccia), růžkatec (Ceratopteris), „vodní mor“ (Egeria), rohatec (Ceratopteris). Další možností jsou porodničky – plastové, kde mláďata propadávají do spodní části, nebo volně do akvária (samostatného), nebo síťové – ty jsou větší, může jimi volně proudit voda z akvária, mláďata tam zůstávají společně se samičkou (živorodky svá mláďata obvykle nežerou). Nejlepší je vysoce březí samičku (s velkým bříškem a tmavou „skvrnou březosti“ v zadní části bříška – často v ní můžeme rozeznat i oči vyvinutých mláďat) odlovit do zvláštního malého akvária s trochou plovoucích rostlin, a po porodu samičku vrátíme do společného akvária.
Jikernaté rybky
Tady je to trochu složitější. Některé se nám zase můžou rozmnožit i ve společném akváriu – pokud je dost velké, máme v něm dostatek rotlin, vhodnou kvalitu vody a nejsou tam druhy ryb, které by jikry „vyzobaly“. Mezi takové nenáročné druhy patří známí krunýřovci (Ancistrus), kardinálky (Tanichtys albonubes), tetry císařské (Nematobrycon palmeri), nebo rájovci (Macropodus opercularis). U těch ostatních musíme postupovat podle jejich způsobu tření, nároků na kvalitu vody a způsobu péče o potomstvo. Také pamatujme na to, že jikernaté rybky mají mnohem větší množství potomstva – jiker se do samičky vejde víc, než mláďat u živorodek, a většina jiker i mláďat, která jsou po vylíhnutí mnohem bezmocnější, poslouží v přírodě jako potrava pro jiné živočichy.
_aico.png){kind=icon}
