Obecně
Váha samojedů se pohybuje mezi 23 – 30 kg. Záleží na plemeni a genetice.
Průměrná výška v kohoutku se u fen pohybuje kolem 53 cm, zatímco u o něco statnějších psů se jedná o zhruba 57 cm.
Samojedi se pyšní dobrou zdravotní stránkou a obvykle se dožívají mezi 12 – 14 lety.
Něco z historie
Samojed, původně zvaný Bielkier, získal jméno, pod kterým je znám dodnes, po nomádském kmenu Samojedů, který žil s tímto plemenem psů po svém boku. Kmen Samojedů cvičil své, nyní stejnojmenné, psy k hlídání stád, k lovu zvěře (jejich potravy) a k tahání těžších nákladů, vzhledem k časté stěhovavosti kmene.
Příslušníci této nomádské skupiny měli s psy velmi přátelský a symbiózní vztah. Spávali s těmito huňatými pejsky v posteli a nechávali se od nich zahřívat, své děti s nimi nechávali hrát, a pokud psí matka nemohla svá štěňata kojit, nahradila ji ve funkci žena z kmene.
Bílá samojedská srst byla využívána k výrobě kožešin či např. svetrů a šál, které se daly ze spředené srsti uplést.
Samojedem byl pes prohlášen až anglickým zoologem Ernestem Kilburnem-Scottem. Ten oficiálně založil chov samojedů, a to v Anglii v roce 1909, načež plemeno přejmenoval podle sibiřského kmene. Plemeno těchto severských krasavců ale dost možná existovalo již předtím, než vznikl náš letopočet.
Za zemi původu je ale uznáno Rusko, z jehož Sibiře se samojedi teprve dostali do světa.
Říká se, že každý samojed v dnešním západním světě má za předka samojeda, který pomáhal prozkoumávat Antarktiku s Antarktidou.
Povaha
Samojedi jsou velmi přátelští. Především ke svým pánům, ale i jejich dětem a přátelům. A sousedům. I kolemjdoucím. Nejsou tedy příliš dobrými adepty na psy hlídací.
S kým by se ale nejspíše nespřátelili, jsou kočky. Proto není zcela doporučováno tuto kombinaci zkoušet.
I vzhledem ke své historii jsou velmi loajální ke své rodině – své smečce. Jsou velmi milující a užívají si trávit s členy své domácnosti čas. Pokud jsou delší dobu od své rodiny odloučeni či je jim například zamezován přístup do domu, a tedy k jejich milovaným, jejich psychika může velmi utrpět.
Zároveň je samojed ale velmi svobodomyslný a tvrdohlavý pes. Je tedy rád, pokud je mu dopřávána jistá svoboda. Díky této jeho vlastnosti je účinná výchova s pozitivním přístupem. Tresty by pejska
od učení mohly totiž odradit.
Každodenní život
Samojed má energie skoro tolik co chlupů. Je tedy třeba ho brát na delší procházky, ideálně každý den. Potřebuje se vyběhat, a proto si nevystačí s procházkou městem na vodítku.
Vděčný bude za jakékoli společné aktivity, které může provozovat se svými lidskými společníky. Může to být například společný běh, tedy dogtrekking, agility, čili překážková dráha nebo třeba dogdancing, tedy sestava povelů na určitou hudbu. Jedná se o pejska odolného vůči chladnému počasí, a proto stojí za úvahu i společné zimní sporty.
Vzhledem ke svému sibiřskému původu jsou samojedi svou srstí vybaveni do nepříznivých podmínek. Což znamená, že mají zkrátka hodně chlupů. Pes může být seberoztomilejší, ale chlupy v posteli i jídle sem tam zarazí každého. Proto by se měl samojed ideálně každý den vyčesávat. Srst a kůže se tak udržují zdravé a v domácnosti ubyde chlupatých sněhových koulí.
Srst zbarvená jako sníh možná svádí k častému mytí. To jí ale jen uškozuje. Správně by se měla srst větších plemen (samozřejmě záleží na konkrétním plemeni) šamponovat zhruba 2x ročně. Pokud jsou na ni přípravky užívány častěji, ztrácí svůj přirozený maz a odolnost.
Chce-li si člověk pořídit samojeda, aniž by pro něj měl místo v domě, neměl by to dělat. Stejně tak pokud hodně pracuje a nemá čas s pejskem chodit ven a trávit s ním čas. Samojed je sice psem samostatným, potřebuje ale lásku a věnovaný čas. Stejně jako dostatek pohybu.
Pes, jehož tvář je formovaná do neustálého úsměvu, je svému pánovi přímo snovým přítelem. Pokud člověk pochopí jeho potřeby a bude schopen je v rámci svých dní naplnit, bude jejich společně trávený čas odměnou za všechny ty chlupy na pohovce.