Shiba-inu

[Aktualizováno: 8.7. 2024]

Shiba-inu v číslech

• Váha shiby se obvykle pohybuje mezi 6 až 10 kg.
• Fenky dorůstají (v kohoutku) 35 – 38 cm, zatímco výška jejich psích protějšků dosahuje mezi 38 – 41 cm.
• Shiba-inu má vysoký průměrný věk dožití. Statisticky se dožívá kolem 15 let věku.

Veškerá čísla jsou ovlivněna pohlavím, kvalitou a množstvím stravy a pohybu, zdravotním stavem a predispozicemi (geny) psa. Každý jedinec je jiný a může se vymykat oficiálním standardům.

Kde se tento japonský psík vzal

Tento „pes-liška“ je původem z Japonska. Název v překladu znamená „křovinatý pes“. Důvodem tohoto pojmenování je, že díky svému vzrůstu mohla shiba (při lovu) proniknout i do křovin a jiných obtížně přístupných terénů.

Šiba pochází ze špicovitých psů, kteří se na území Japonska dováželi již tisíce let před naším letopočtem.

• Standard plemene byl stanoven roku 1934. Přesně o 30 let později, roku 1964, bylo plemeno uznáno FCI (Mezinárodní kynologickou federací).
• ​Do Evropy se první šiba dostala roku 1969. Do Česka bylo plemeno poprvé zavezeno roku 1989.

Shiba byla již od svých počátků využívána jako lovecké plemeno. Lovila malá i velká zvířata (včetně jelenů a medvědů). Někdy je k těmto účelům využívána také dnes. Povětšinou ji ale lidé chovají jako společníka.

Jakou má shiba-inu povahu

• Shiba je v první řadě milující pes. Pokud tedy člověk hledá psího přítele, shiba-inu ho nezklame.
• Ke svému pánovi je velice loajální. Neznamená to ale, že ho poslouchá na slovo.
• Je velice odvážná. To je pozůstatkem její lovecké minulosti, která v ní také zanechala i silné lovecké instinkty.
• Není hlučná. Ve své podstatě neštěká. Spíše vydává pískot podobný takovému, co vydává pískací hračka. Ten se objevuje většinou při nadšení, někdy i z nervozity a očekávání.
• Miluje pohyb. Je tedy ideálním parťákem pro aktivní chovatele.
• Co se týče mazlení, je poměrně odtažitá. Samozřejmě ale záleží na každém jedinci.

Shiba-inu má také své náročnější stránky

Každé plemeno má své zápory. Na některé věci je zkrátka lepší být připraven.

• Agresivita

Hlavní příčinou případné agrese je teritorialita. To znamená, že je šiba velice ochranářská ohledně svého území. S tím se váže i nepřátelskost vůči jiným psům.

Velká míra socializace v mladém věku (čím dřív, tím líp), ať s lidmi, psy, jinými zvířaty i situacemi je tedy žádoucí a může zmírnitu případnou agresi na minimum.

• Svéhlavost

Šiba je tvrdohlavý pes. Ráda se rozhoduje sama. Můžete jí tedy dát povel, ale nemáte nikdy záruku, že uposlechne. To může působit trable, ať už na procházce nebo při návštěvě.

Vaším nejlepším přítelem se proto stane vodítko. Stejně tak se možná bude nutné nějakým situacím vyloženě vyhýbat. Americký kennel klub dokonce tvrdí, že šiba nebude mimo vodítko spolehlivá nikdy, za žádné míry správného tréninku.

To ale neznamená, že poctivý výcvik nepotřebuje a nevyžaduje. To, že šiba nechce povel poslechnout, neznamená, že ho nemá umět. Trénink je navíc skvělým zaměstnáním mozkových závitů, což aktivní plemena, jako je ona, potřebují.

• Nezávislost

Shiba nemá přirozenou potřebu se držet u svého pána nebo si ho alespoň držet na obzoru. Není tedy neobvyklé, že se na procházce vzdálí více, než by bylo páníčkovi příjemné a pro psa bezpečné. Lovecké instinkty tomu moc nepomáhají.

V tu chvíli lze zvážit venčení na stopovačce (dlouhém vodítku) nebo užití elektronického obojku. Jde pouze o jistotu, aby pejsek nedostal sám sebe do nebezpečí, nikoli o trest.

Je shiba-inu vhodná do rodiny s dětmi či k jiným zvířatům?

Nic nelze říct s naprostou jistotou. Pokud člověk ale jistotu přeci jen mít chce, neměl by si šibu do domácnosti s dětmi pořizovat. Alespoň ne s dětmi malými, kteří ještě nerozumí tomu, jak se mají k takovému psovi správně chovat.

Shiba se umí přátelit s jinými mazlíčky v domácnosti, většinou ale pouze pokud s nimi byla seznámena jako štěně.

Je spoustu plemen (např. labrador, retrívr nebo bígl), která jsou přátelská jak k jiným zvířatům, tak i k dětem. Pokud je vaším vysněným plemenem ale právě šiba, doporučuji si zkrátka počkat na vhodné období.

Jak pečovat o srst

Šiba má krásně huňatou srst. O takovou je třeba pečovat. Jednou za týden by se tedy měla vyčesávat. Zbavíte se tím přebytečných chlupů, které se tak zachytí do kartáče a ne na gauč.

Česání je, stejně jako u lidí, způsobem, jakým se prokrví kůže a zbaví se odumřelých kožních buněk, které zabraňují správnému dýchání pokožky.

Dvakrát měř, jednou řež

Shiba má velice výraznou osobnost, která by se dala přirovnat k té kočičí. Neuznává autoritu, nemůžete ji nechat běhat na volno, je háklivá na cizí lidi a jiná zvířata a vyžaduje spoustu aktivity – čili vašeho času. Žije navíc dlouho.

Pokud tedy přemýšlíte o pořízení tohoto krásného, loajálního (avšak náročného) plemene, pořádně to prokonzultujte. Pokud zvážíte všechna pro a proti, šiba vám může být tím nejlepším parťákem.