Telemedicína jako budoucnost veterinární medicíny?

Co to vůbec telemedicína je?

Byť z názvu bychom se mohli domnívat, že se jedná zejména o medicínu praktikovanou pomocí telefonického spojení, v dnešní době jde spíše o medicínu praktikovanou na dálku obecně. Při dnešních možnostech se jedná zejména o konzultace telefonické, online s pomocí různých chatovacích aplikací nebo přímo na platformách k tomu určených. Zkrátka jedná se o kontakt prostřednictvím komunikačních kanálů, bez fyzického kontaktu přímo s pacientem jako takovým.

Telemedicína včera a dnes

I ve veterinární oblasti se tento obor rozvíjí již nějakou dobu. Prvopočátkem byly většinou online veterinární poradny, podobné jako máme například tady na misce, jejichž úkolem je zprostředkovat odborný názor na různé aspekty života s domácími mazlíčky. S rozvojem sociálních sítí, zejména Facebooku, se začaly možnosti opět rozšiřovat. 

V různých diskuzních skupinách zaměřených na poradenství ve veterinární medicíně, může tazatel dostat odpověď z různých zdrojů, což může být oproti poradně, kde bývá většinou k dispozici pouze jeden lékař, výhodou. Nevýhodou může být naproti tomu fakt, že v takovýchto skupinách není v podstatě možné rozlišit, zda člověk, který na dotaz reaguje, je skutečným odborníkem, nebo není. 

Před pár lety se začaly objevovat první vlaštovky interaktivnějšího přístupu v podobě aplikací na mobilní telefony, které zprostředkovávají přímý kontakt s veterinárním lékařem, které by měly poskytovat možnost konzultace tzv. 24/7. Některé z nich jsou zdarma, některé placené. Ve většině z nich by měli být zaměstnaní veterinární lékaři, takže odbornost by v tomto případě měla být zaručena. Ale i v tomto odvětví, stejně jako v celé veterinární medicíně, je problém s nedostatkem pracovní síly.

Jaká je momentálně úloha telemedicíny?

Většina veterinárních lékařů telemedicínu praktikuje, ať chce nebo nechce, již teď. Ve chvíli, kdy majitel zavolá, že se chce jen poradit, nebo i v momentě, kdy si není zcela jist, zda je nutné s takovým problémem hned veterináře navštívit, nebo zda je možnost problém vyřešit doma apod. V takových situacích je úloha telemedicíny jasně daná – zejména rozlišit, zda je problém akutní, či ne. Zda vyžaduje ošetření odborníkem nebo zda postačí laická léčba v domácím prostředí na základě konzultace s ošetřujícím veterinárním lékařem.

Důsledkem takového zhodnocení situace by mělo být odlehčení ordinacím od případů, které nutně nevyžadují ošetření, nebo jej nevyžadují v řádu následujících několika hodin. Na druhou stranu ale nadměrně zatěžuje zejména střední personál, který tyto telefonáty vyřizuje, a nemá pak tedy dostatek prostoru věnovat se ostatním provozním věcem a pacientům přímo na pracovišti. 

Jaké by ale mohlo být řešení?

Pravděpodobně právě eliminace této nadměrné zátěže byla prvotní myšlenkou stojící za vznikem různých aplikací či poraden. Myšlenka to je jistě velmi rozumná, jen její uvedení do praxe se stále zdá, že poněkud pokulhává. Důvody přesně nevíme. 

Možná hraje roli nedostatečné povědomí mezi majiteli o těchto službách. Možná je v nás stále zakořeněný pocit, že fyzický kontakt nic nenahradí. A samozřejmě takových případů je mnoho, ale pro ně ani telemedicína určená není. Jejím cílem není nahradit fyzické vyšetření, jen jej vhodně doplnit v těch případech, kdy to je možné. Stejně tak může být pro některé klienty rozhodující, že taková služba je poněkud anonymní, neporadí jim přímo jejich ošetřující lékař, ale většinou se jedná o jakousi třetí stranu. 

Další nevýhodou při konzultacích online může právě s těmito nezávislými službami být nedostupnost zdravotní dokumentace konkrétního pacienta a tedy nemožnost dostatečně správně reagovat na konkrétní situaci. Protože řešení problémů nebo i jen zhodnocení jeho akutnosti může být velmi ovlivněno jinými zdravotními komplikacemi pacienta nebo jeho dlouhodobou medikací apod. Aby měli majitelé zvířat k dispozici jejich zdravotní dokumentaci, ideálně v nějaké online podobě, do které by bylo možné kdykoliv nahlédnout, by situaci zdánlivě snadno vyřešilo. Ale vznik takovéto centrální dokumentace je zatím v nedohlednu i v humánním zdravotnictví, takže v jeho příchod do veterinární medicíny si zatím ani nedovolujeme doufat. 

Otázka ochrany osobních údajů je jen špička ledovce potenciálních problémů s takovýmto systémem. Kromě toho by vývoj takového systému vyžadoval nemalé finanční prostředky a vzhledem k charakteru veterinární medicíny, která náleží do soukromé sféry, je otázka financování takového projektu prakticky neřešitelná. Jedinou možností je využití již stávající infrastruktury (zvažuje se do budoucna například využití CEP neboli centrální evidence psů právě pro tyto účely) nebo vstup soukromého investora, který by vznik takového systému pojal jako svůj podnikatelský záměr. Zde je ale otázka, zda je správné, aby takovéto údaje byly v soukromých rukou. Z toho by nevyhnutelně pramenily problémy.

Jak vypadá telemedicína v budoucnosti?

Kromě výše popsaných a dnes již běžně používaných metod, se do středu zájmu momentálně dostává hlavně využití umělé inteligence. Kromě toho, že již dnes se můžeme potkávat s chatboty speciálně cvičenými na to, aby mohli odpovídat na otázky týkající se medicínských problémů, tak je ve vývoji například i aplikace, která dokáže právě díky umělé inteligenci posoudit a vyhodnotit na základě fotografie třeba to, zda vaši kočku něco bolí. Stejně tak v zahraničí můžete místo online konzultace přímo s veterinárním lékařem komunikovat s jeho avatarem, jehož chování a odpovědi jsou také dílem umělé inteligence. Kdy tyto vymoženosti budou zcela běžné, to zatím nelze odhadnout. Co ale brzy běžné pravděpodobně být začne, je možnost konzultovat s veterináři online napřímo, například posílat jim fotky či videa, kde zachytíte problém, který vaše zvíře trápí. Ostatně mnoho veterinářů toto svým klientům umožňuje již dnes. Technologie jsou k dispozici v podstatě na každém kroku, tak proč je nevyužít?