Dokáže pes vnímat naše emoce?
Odpověď zní ano. Díky blízkému soužití s člověkem pes rozezná naši náladu a dokonce na ni dokáže adekvátně reagovat. Asi každý majitel někdy zažil situaci, kdy byl smutný a jeho čtyřnohý přítel toto jeho rozpoložení neomylně vycítil a snažil se ho různými způsoby utěšit nebo dokonce rozveselit.
Dlouhodobou studií bylo zjištěno, že psi dešifrují lidské nálady různými částmi svého mozku a projevy jednotlivých psů jsou prakticky totožné. Důležitým klíčem pro rozpoznání naší nálady je hlas, tělesný zápach, držení těla a rysy ve tváři.
Na základě vyhodnocení těchto aspektů je poté pes schopen rozluštit šest základních lidských emocí: hněv, strach, štěstí, smutek, překvapení, znechucení a při jejich absenci i takzvaný neutrální výraz.
To, že pes lidským citům opravdu rozumí, bylo zjištěno nejen pozorováním jejich chování v reakci na lidské emoce, ale kromě toho můžeme pozorovat přímo tělesné reakce zvířete – například zvýšenou srdeční frekvenci, která u pejska nastane, pokud právě prožíváme pocit hněvu, štěstí nebo strachu.
Vědeckými studiemi bylo dále zjištěno, že při rozlišování lidských emocí, hrají u psů roli obě mozkové hemisféry. Pokud pejsek vycítí vztek, strach nebo štěstí, obrací hlavu doleva. Právě toto psí chování podporuje zjištění existence takzvané asymetrické emoční modulace psího mozku.
Zajímavé je i to, že psi jsou schopni tyto emoce rozpoznat nejen u člověka, ale i u jiných živočišných druhů. Z těchto studií zatím jasně nevyplývá, zda jsou zvířata schopna všechny tyto emoce nejen rozeznat, ale také sami pociťovat.
Zatím bylo vypozorováno, že pociťují tyto základní emoce: smutek, strach, úzkost, ale také potěšení. Například provinilost, kterou by asi většina z nás přísahala, že u svého psa někdy zažila (zejména v situaci, kdy byl přistižen při nějakých nekalých aktivitách), mezi tyto emoce zřejmě nepatří. Psí reakce v těchto situacích tedy není dána jejich vlastním pocitem provinilosti či studu, ale spíše jejich naučenou reakcí na naši nevoli, kdy se jim zřejmě podařilo vypozorovat, že toto chování je pro ně v danou chvíli výhodné, například proto, že náš hněv pak rychleji přejde.
Jak zvířata projevují svoje emoce?
Vlastně velmi obdobně jako my. Jako první většině z nás asi vyvstanou na mysli zvukové projevy, tedy štěkání, vytí nebo u koček mňoukání a předení. Většina majitelů zvířat ví, že i tyto projevy mohou znamenat různou škálu emocí a že se od sebe často liší jen v jemných detailech. Potom je zde samozřejmě výraz tváře. Zejména psi a kočky disponují poměrně dobrou schopností měnit svou mimiku v závislosti na svém rozpoložení. Mění se postavení uší, velikost zornic v očích, napětí v tvářových svalech, v pyscích a mnoho dalších drobných detailů.Důležitý je ale také postoj, držení těla, natažení či povolení krku, schýlení hlavy, ale třeba i orientace v prostoru vůči jejich protějšku. Toto už poměrně úzce souvisí s komunikací zvířat mezi sebou. Ta je také velmi složitá a jako jedna z mála věcí je ještě stále založená z velké části na instinktivním chování, ne na tom naučeném.
Velmi zajímavé jsou například takzvané konejšivé signály. Jejich objevení v rámci výzkumu znamenalo poměrně zásadní průlom v oblasti etologie, tedy vědy zabývající se chováním zvířat. Je to soubor chování, která psi používají pro komunikaci nejen s ostatními psy, ale i s námi lidmi. Jak už z názvu vyplývá, většinou je používají v situacích, kdy se cítí nepříjemně a snaží se zklidnit. Buďto situaci jako takovou a nebo sami sebe, potažmo nás, jako zdroj napětí pro ně.
Proč bychom se vlastně měli zajímat o to, jak se zvíře cítí?
Kromě odpovědi, která se jasně nabízí, a sice že si přejeme pro svého zvířecího parťáka jen to nejlepší a chceme, aby se s námi cítil dobře, pak je ještě jeden důležitý moment, kdy se nám hodí naučit se rozpoznávat i drobné změny v chování našich zvířat. A to ve chvílích, kdy dojde ke změnám ve zdravotním stavu. U psa je pro většinu lidí celkem snadné zaznamenat, že je něco jinak. Jejich chování máme lépe nastudované nejen proto, že s nimi více interagujeme, ale i proto, že jejich chování je většinou velmi expresivní.
Ale co třeba takové kočky? Ty žijí často sice vedle nás, ale vlastně hodně po svém a v případě zdravotních obtíží, bývají změny v jejich chování daleko subtilnější a je obtížnější je zachytit. Věděli jste například, že už i pro kočky byl vyvinut speciální systém na rozpoznávání bolesti na základě jejich výrazu tváře? Jejich mimika je totiž nejsnazším vodítkem pro rozeznání nejen jejich emocí, ale také pro rozeznání jejich tělesné nepohody. Obdobný systém existuje kromě psů i pro další druhy zvířat. V dalších článcích bychom se na ně mohli podívat trochu víc zblízka.
Pokud budeme schopni lépe odhadnout jejich momentální rozpoložení, můžeme toho využít ve svůj prospěch. Kromě toho, že nám sledování chování zvířat může pomoci při zachycení jakýchkoliv problémů, může nám v neposlední řadě také velmi dobře pomoci v lepší komunikaci s našimi zvířaty. Naučíme se je lépe číst, rozumět jejich reakcím a nejen je rychleji a efektivněji učit nové věci, ale i snáze předejít situacím, do kterých se nechceme dostat.