MUSÍ BÝT PES V LESE NA VODÍTKU, NEBO NEMUSÍ ?

Bezedná miska
MUSÍ BÝT PES V LESE NA VODÍTKU, NEBO NEMUSÍ ? - s dopravou zdarma BEZEDNAMISKA.CZ

„Tak na mě v lese vyběhl myslivec, že si musím připoutat psa na vodítko“, hlásila mi žena hned po návratu z lesa, pořád ještě trochu vykolejená z nepříjemného zážitku. „Proč?“ zeptal jsem se. „Prý musím“, odpověděla žena. „Nemusíš“, odpověděl jsem, a spustil tím docela zajímavé téma.

 

 

Žena se následně jala prohledat internet, a našla poměrně dost článků, podporující verzi myslivce, a teď i její.
Nebudu je zde citovat…uvádějí totiž celou řadu nesmyslů, které nechci dále šířit.
Nicméně jsem znejistěl…přeci jen nejsem právník, a zákony nejsou úplně snadné čtení.

Protože je na internetu v tomhle ohledu opravdová informační džungle, rozhodli jsme se v Bezedné misce vnést do tohoto tématu trochu světla, a požádali jsme o rozhovor někoho, kdo se v zákonech vyzná. Naše pozvání přijal Mgr. David Satke
z advokátní kanceláře Satke a spol.

Ačkoli mluví pan magistr velmi srozumitelně a celkem jednoduše, varuji předem, že rozhovor je trochu delší čtení a občas se nešlo vyhnout právním formulacím…ale myslím, že má smysl mu chvilku věnovat.

 

Dobrý den Davide, sešli jsme se na téma les, myslivci a psi, jak se na něj těšíte?

Díky za něj, je to zajímavé téma.

Tak pojďme rovnou na věc…Jak je to s povinností majitele psa v lese?
Je nutné mít psa vždy na vodítku?

Dobře, odpovím na začátek trochu laicky, pak odpověď rozvedu.
Zjednodušeně se dá říci, že povinnost mít psa v lese na vodítku žádný zákon přímo nenařizuje.
Nicméně to ale neznamená, že si v lese můžeme my nebo pes dělat co chceme.

 Chování v lese, resp. v honitbě, upravuje zákon o myslivosti, č. 449/2001 Sb., který zakazuje vlastníkům domácích zvířat nechat je volně pobíhat mimo vliv svého majitele nebo vedoucího. Jinými slovy, není nezbytné mít psa stále na vodítku, ale to pouze za předpokladu, že pes je vycvičen a svého majitele poslouchá. Zároveň je ale v lese zakázáno zvěř plašit nebo jinak záporně působit na život zvěře jako volně žijících živočichů, takže vliv na psa nelze vykonávat například soustavným a hlasitým voláním a udílením povelů. V takovém případě totiž rušíme zvěř my, a porušujeme tím zákon. Požadavek na uvázání psa by byl v takovém případě na místě.

V jednom z článků, které jsem na webu našel se uvádí, že povinnost nenařizuje zákon o myslivosti, ale jeho prováděcí vyhláška, kde se prý přímo uvádí, že „mít psa pod vlivem“ znamená mít jej na vodítku. Je to pravda?

Ne, to opravdu není. Prováděcí vyhláška č. 244/2002 Sb. se věnuje úplně jiným tématům.

Zmiňoval jste pojem „honitba“. Co to je? Je každý les honitbou? A jak ji poznám?

Honitba je souborem honebních pozemků. Zákon honební pozemky vymezuje negativně, což znamená, že honebním pozemkem jsou všechny pozemky nevyjmenované v zákoně (např. uvnitř hranice zastavěného území obce, zahrady a školky řádně oplocené, letiště, speciálně vyjmuté pozemky rozhodnutím orgánu státní správy a tak dále). Pro zjednodušení je tedy možné říci (a chovat se tak), že každý les je honitbou, což zároveň doporučuji.

Dobrá, děkuji. Pokud jsem tedy některé z výše uvedených ustanovení porušil, co mi hrozí?

Za přestupek rušení zvěře zákon stanoví pokutu až do výše 10.000,- Kč, za volné pobíhání psa mimo vliv majitele je možné uložit pokutu až do výše 30.000,- Kč.

To nejsou malé postihy, nicméně v lese se má člověk chovat slušně a tiše, takže asi nejsou od věci. Nicméně myslivci občas zmiňují ještě něco mnohem horšího, čeho se majitelé psů obávají, a to je možnost volně pobíhajícího psa v lese zastřelit.
Tady trochu končí legrace…jak je to ve skutečnosti?

Takovéto oprávnění má podle zákona pouze tzv. myslivecká stráž a myslivecký hospodář. V obou případech se jedná o osobu jmenovanou pro konkrétní honitbu orgánem státní správy. Obecně lze uvést, že myslivecká stráž dohlíží na dodržování povinností spojených s ochranou myslivosti a myslivecký hospodář řeší otázky mysliveckého hospodaření. Při procházce v lese se tak můžeme potkat spíše s mysliveckou stráží, která se při výkonu své funkce prokazuje průkazem a služebním odznakem. Myslivecká stráž má, na rozdíl od mysliveckého hospodáře, postavení úřední osoby.

No nazdar…další pojem. Myslivecká stráž…to je každý myslivec?

To rozhodně ne. Myslivecká stráž je osoba jmenovaná pro konkrétní honitbu orgánem státní správy. Zákon dává podmínku, že na každých započatých 500 ha honitby musí být jmenována jedna myslivecká stráž. Zatímco myslivcem v běžném chápání je každý, kdo složil zkoušku z myslivosti a má lovecký lístek.

Víme už tedy, že zastřelit psa může pouze člen myslivecké stráže. Ale pořád…jde o velmi vážnou věc. Jaké jsou k tomu další podmínky?

K usmrcení psa musí být splněny čtyři podmínky. Zaprvé se musí jednat o toulavé psy, přičemž judikatura například dovodila, že u psa s obojkem je předpokládáno, že není toulavý. Dále se musí jednat o psa bez vlivu svého vedoucího. Zatřetí místo odstřelu musí být ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení. A poslední podmínkou je ta, že takový pes musí pronásledovat zvěř. Jedná se tedy o poměrně přísné podmínky, které navíc musí být splněny všechny současně. K tomu platí, že toto oprávnění se vůbec nevztahuje na psy ovčáckých a loveckých plemen, na psy slepecké, zdravotnické, záchranářské a služební. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že možnost zastřelit psa v lese bude spíše výjimečná.

Ještě bych dodal, že myslivecká stráž, která psa usmrtila, je povinna o tom neprodleně informovat jeho vlastníka, pokud je známý, a sdělit mu místo usmrcení zvířete a popřípadě jej na toto místo doprovodit.

Docela jste mě uklidnil, nicméně mi to nedá se nezeptat…co případně spáchá myslivecká stráž, která dané podmínky nesplní a přesto psa zastřelí?

V úvahu připadají dva trestné činy. Jelikož je myslivecká stráž úřední osobou, tak při nedodržení podmínek pro výkon její pravomoci může dojít ke spáchání úmyslného trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby. Pro naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty tohoto trestného činu musí existovat úmysl myslivce způsobit majiteli psa škodu či jinou závažnou újmu. V tomto ohledu je nutné zdůraznit, že objektem tohoto trestného činu je zájem státu na řádném výkonu pravomoci úředních osob, nikoliv zájem na ochraně života a zdraví zvířat. Za tento trestný čin hrozí pachateli trest odnětí svobody na 1 rok až 5 let.

A co ten druhý trestný čin?

Ten je společný pro všechny osoby, tedy jak mysliveckou stráž, řadového myslivce nebo kohokoliv jiného, kdo by usmrtil nebo postřelil cizího psa a jedná se o trestný čin poškození cizí věci. Přestože zákon hovoří o věci, použije se tato skutková podstata i na zvířata. Ani zde není primárním objektem ochrana zdraví zvířete, ale vlastnické právo majitele psa. Důležitým faktorem při tomto trestném činu je výše způsobené škody, která musí dosahovat částky nejméně 10.000 Kč. Pokud by škoda takovéto výše nedosáhla, o trestný čin se nejedná. Při stanovení výše škody se vychází z ceny, za kterou se dané zvíře, které bylo předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Do výše škody nelze započítávat subjektivní citovou hodnotu zvířete ani možný ušlý zisk. Za tento trestný čin hrozí pachateli trest odnětí svobody až na 1 rok.

Znamená to tedy, že by pachatel mohl jít na 1 rok nebo dokonce až 5 let do vězení?

Tady Vás jako milovníka psů musím zklamat. Zákon pro trestné činy s maximální sazbou 5 let uvádí, že uložit nepodmíněný trest odnětí svobody lze jen za podmínky, že by vzhledem k osobě pachatele uložení jiného trestu zjevně nevedlo k tomu, aby pachatel vedl řádný život. S největší pravděpodobností tak pachatel dostane podmíněný nebo alternativní trest, v tomto případě nejčastěji pokutu a zákaz činnosti.

Ano, postih to je, ale to je vážně vše? Nic dalšího za zastřelení psa nehrozí?

Zatím jsme se pohybovali v rovině trestního práva, ale vedle toho existuje odpovědnost za škodu podle občanského práva, kde sice nemůže následovat trestněprávní potrestání, ale to neznamená, že daný pachatel nakonec nepocítí právě občanskou odpovědnost více. Škůdce, který zasáhne do práv poškozeného, je povinen nahradit, co tím způsobil. V případě postřelení nebo zastřelení zvířete půjde nejčastěji o škodu v penězích.

Co se tedy hradí?

Primární je samozřejmě skutečná škoda, tedy je třeba nahradit hodnotu zvířete, která u výstavních koček či psů může sahat i do stovek tisíc korun. V určitých případech by bylo možné uvažovat i o náhradě ušlého zisku. Navíc platí, že pokud ke střelbě došlo ze svévole nebo škodolibosti, hradí se cena zvláštní obliby, která je vyšší než obvyklá cena a zahrnuje rovněž satisfakci za utrpěnou citovou bolest.

Na rozdíl o neživých věcí škůdce musí nahradit rovněž účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete. Zákon dokonce výslovně stanoví, že náklady spojené s péčí o zdraví nejsou neúčelné, i když podstatně převyšují cenu zvířete, pokud by je vynaložil rozumný chovatel v postavení poškozeného.

Veterinární náklady zná každý chovatel velmi dobře, a ty by se takovému myslivci mohly opravdu tvrdě vymstít. A ještě prosím poslední dotaz, co když někdo zastřelí psa, který sice není můj, ale je například člena mé rodiny a mám k němu zvláštní citový vztah?

I na to právo pamatuje. Odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem (například úmyslně zastřelí psa někomu, s kým má spory s cílem mu ublížit, atd.), nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit. V takovém případě by tedy škůdce mohl hradit újmu každému členu rodiny a nikoliv jen majitelovi psa.

Takže zatímco od trestního soudu by pachatel odešel s pokutou, civilní soud by jej mohl odsoudit k náhradě desetitisícového nebo až statisícového odškodného?

Ano, přesně tak to je. Jen připomínám, že vždy je třeba pachateli danou věc prokázat – tedy důkazní povinnost má stát v trestním řízení a poškozený v civilním řízení.

Davide, děkuji vám za rozhovor.

I já děkuji, a všem přeji klidné procházky v lese i mimo něj.

 

Zkusme si to tedy shrnout:

  1. Žádný zákon vám povinnost mít psa v lese na vodítku nepřikazuje.
  2. V lese se však my i pes musíme chovat tak, abychom nerušili zvěř
  3. Pokud tedy nedokážete vašeho psa kontrolovat jinak než soustavným křikem nebo pískáním (zavolat na něj samozřejmě můžete), je vhodnější jej na vodítku mít, a pokud vás k tomu v takovém případě myslivec nebo představitel myslivecké stráže slušně vyzve, je určitě vhodné jeho výzvy uposlechnout
  4. Rozhodně opatřete psa obojkem, aby ani při případném zaběhnutí nevypadal jako toulavý.
  5. Obecně si myslím, že když se budete chovat normálně, a budete mít svého psa pod kontrolou, nic vážného vám nehrozí. Věřím také, že většina myslivců má zvířata ráda, a lze se s nimi rozumně dohodnout.

Věřím a doufám, že se nám náš záměr vydařil, a tato problematika je nyní trochu jasnější.
Přeji vám mnoho krásných procházek v lese,

Tomáš Andrejsek, Bezedná miska