Rotvajler

Bezedná miska
Rotvajler - s dopravou zdarma BEZEDNAMISKA.CZ

Rotvajler je známý pro svou ochranářskou povahu. Již na úvod můžeme říct, že to není pes pro každého, jelikož je třeba jeho výchově věnovat spoustu času a úsilí. Se správným přístupem se ale z rotvajlera snadno stane nedílná součást rodiny.

 

 

Parametry aneb pes v číslech

Fenky váží kolem 42 kg, zatímco váha psů se pohybuje kolem 50 kg. Rotvajlera si tedy nepochová úplně každý…
V kohoutku fenky měří mezi 56 – 63 cm, přičemž jejich psí protějšky se dorůstají výšky mezi 61 – 68 cm.
V průměru se rotvajleři dožívají 8 – 10 let. Vše ale záleží na fyzické kondici, životních podmínkách či genetice jedince a jeho psích rodičů.

Okénko do historie

Jako oficiální země původu se pro rotvajlery uvádí Německo. Kořeny tohoto molossoidního plemene ale sahají až do antického Říma, tedy na území dnešní Itálie. Tam byli tito psi tehdy využíváni pro boj v arénách či pro boj s nepřáteli.

O staletí později, okolo roku 1820, bylo v Německu vyšlechtěno podobné plemeno. Své jméno, z originálního znění Rottweiler, získalo po německém městu Rottweil. Plemeno bylo využíváno k lovu či tahání nákladu, ale i pro pomoc řezníkům při nahánění zvěře na trh a následnému rozvozu masa. Proto se rotvajlerům dodnes říká „řezničtí psi“. Ačkoli to může znít nelichotivě a poněkud strašidelně, pojem pouze vychází z činnosti těchto psů v minulosti, která sloužila jejich pánům.

Ve Spojených státech amerických a ve Velké Británii bylo plemeno uznáno v roce 1935 a 1936. V Česku se začalo plemeno rotvajlera vyskytovat v období 2. světové války.

Nyní je plemeno užíváno především pro společenské účely, využíváno je ale i policejní složkou.

Povaha aneb je opravdu tak zlý, jak se říká?

Mnoho lidí se rotvajlerů, kvůli jejich pověsti, bohužel bojí. Zlý a nějakým způsobem nebezpečný ale umí být každý pes, pokud není správně veden. Pokud má rotvajler důslednou výchovu a je odmalička socializován mezi jinými psy a lidmi, je to přátelský pes jako každý jiný.

Rotvajler je velmi ochranářský. Vždy bude svého majitele chránit před případným útokem či hrozbou. Pokud dá ale majitel najevo, že z dané situace či od daného člověka nic nehrozí, dá si rotvajler prostě řečeno pohov.

Ochranářská vlastnost má ale i svá možná negativa. Pes může vycítit hrozbu i z něčeho zcela neškodného, a pokud tak situaci vyhodnotí, k něčemu špatnému dojít může. Znovu je ale třeba připomenout, že s důsledným výcvikem, jasně danými povely a jednoznačné komunikaci mezi majitelem a jeho psem, kde majitel dominuje, k takovým situacím nedochází.

Rotvajler je plemenem inteligentním. Díky tomu se dá dobře vycvičit, protože chápe, co se po něm chce (opět za předpokladu, že jsou povely jasně definovány). Inteligence u psů má ale jedno negativum. Pokud pes vycítí u svého pána nejistotu, bude dost možná chtít prosadit svou dominanci. Rotvajler je tedy plemeno pro člověka, co umí dát do svého hlasu důraz a nezalekne se prvního špatného pohledu, co po něm pes vrhne.

Každodenní život aneb Rotvajler jako životní styl

Rotvajleři jsou skvělí hlídači. Občas možná až moc, a proto je možné, že například nebudou chtít pustit do svého domu návštěvu, a to i tu vítanou. Svou rodinu a své území si chrání, a pokud dávají najevo nepřátelskost při narušování těchto jejich zásad, je bezpečnější je respektovat a na návštěvu spíše chodit než si ji zvát k sobě.

RTW, jak se rotvajler oficiálně zkráceně označuje, je ale ve skutečnosti velmi klidný a přátelský. A pro rodinu, které je součástí, je to nejlepší přítel.

Navzdory své nevlídné pověsti, miluje děti. Většinou ty ze své rodiny – ze své smečky. U cizích dětí je třeba být obezřetnější, aby si například nějaký pohyb nevyložil jako útok.

Rotvajler je velký pes a potřebuje stejně tak velké množství pohybu. Nestačí ho vzít na půl hodiny do města na vodítko. Potřebuje se vyběhat, ideálně v lese. Pokud mu to jeho majitel nezvládne dopřát, budou velice nešťastní oba dva.

Není od věci denně cvičit (povely) i s dospělým rotvajlerem. Jeho pán ho tak ujistí ve své dominanci nad ním, kterou je dobré mu připomínat.

Často nemají rotvajleři rádi koupání, proto pro ně bude větší zábava běhat po louce než plavat z jednoho břehu na druhý.

Péče a zdraví, tedy náročnost údržby

Srst rotvajlerů je téměř, jak se říká, bezúdržbová. To znamená, že se v podstatě čistí sama. Líná dvakrát ročně – ve větším množství, ale nedá se samozřejmě říct, že mezitím nelíná vůbec. V období línání je ale třeba ji kartáčem vyčesávat častěji, než normálně (cca 1x za 2 dny), aby se odstranila kromě přebytečných chlupů i odumřelá kůže.

Oplachovat vodou se rotvajleří srst může, jak chce, tedy pokud chce sám rotvajler. Psí šampon se ale doporučuje užívat jen 2x – 4 ročně. Při nadměrném užívání srst ztrácí svůj přirozený maz, který chrání srst třeba před deštěm a nečistotami.

Jako každé velké plemeno, i rotvajleři trpí na některá onemocnění či zdravotní obtíže. Nejčastějšími bývají artritida nebo dysplazie kloubů. To, že jsou problémy u plemene pravděpodobné, ale samozřejmě nemusí znamenat vůbec nic. Zdraví každého jedince je dáno mnoha a mnoha faktory.

Některá psí plemena se přizpůsobí svému prostředí a svému pánovi, jiným plemenům se musí přizpůsobit majitel. Rotvajlera si určitě nemůže pořídit někdo, kdo nemá s psy a jejich přemýšlením zkušenosti či někdo, kdo se bojí psa okřiknout. Pokud ale majitel těmito vlastnosti disponuje, rotvajler se mu za to odvděčí svou láskou a poslušností.